V roce 2024 získal cenu ČAPKA v kategorii osobnost se zásluhami o rozvoj českého unitářství, kterou NSČU každoročně uděluje, Rev. Waitstill Hastings Sharp. Muž, jehož v mládí osudově ovlivnilo setkání s duchovním druhého unitářského sboru v Bostonu. Na jeho základě se rozhodl spojit s unitářstvím svůj život. Po studiích byl v roce 1933 ordinován na duchovního, ovšem poklidné služby si dlouho neužil. V roce 1939 se se svou ženou Marthou dobrovolně vydali zachraňovat lidské životy do nacisty okupovaného Československa.
Během dvou nebezpečných misí v Evropě se jim podařilo dostat do bezpečí několik set ohrožených umělců, politiků, intelektuálů i běžných lidí. Za všechny lze jmenovat například spisovatele Feuchtwangera nebo českého filozofa Jana Blahoslava Kozáka. Konkrétně českým unitářům Sharp s nasazením vlastního života pomáhal během nacistické okupace, ale i po válce, dokud nebyla střední a východní Evropa od západního světa oddělena železnou oponou. Neúnavně sháněl materiální i finanční pomoc pro potřebné a jeho přičiněním se českým unitářům povedlo v roce 1939 získat také významnou část peněz na splacení hypotéky váznoucí na domě v Anenské. Po druhé světové válce zase v úzké spolupráci s unitáři organizoval pravidelné dodávky humanitární pomoci a rovněž zajistil americkou lékařskou misii v Čechách a na Slovensku.
Waitstill i Martha byli za svou hrdinskou službu společně oceněni v památníku United States Holocaust Memorial Museum i v památníku obětí a hrdinů holokaustu Jad Vašem. (Foto © wikimedia.com.)
Humanitární činnosti se Waitstill věnoval i po druhé světové válce. Zemřel v roce 1983. V češtině vyšla kniha vzpomínek na tento manželský pár z pera jejich vnuka Artemise Joukowského pod názvem Vzdorovali nacistům.
Udělením ceny jsme chtěli jeho činy vyzdvihnout jako úžasný příklad naprosto nezištné pomoci neznámým lidem v nouzi a také poukázat na jeho obrovskou odvahu. Jsou to vlastnosti, které je v dnešní době obzvlášť nutné připomínat.
Je ovšem dobré připomínat také organizaci, která vznikla, aby ve válečných časech evropskou misi Sharpových zaštítila: Unitarian (Universalist) Service Committee – Unitářskou pomocnou službu, která v USA dodnes působí a rozrostla se do humanitární organizace pomáhající takřka po celém světě. U příležitosti ocenění W. H. Sharpa vznikl následující rozhovor s její současnou prezidentkou.
V češtině vyšla kniha vzpomínek na Marthu a Waitstilla z pera jejich vnuka Artemise Joukowského pod názvem Vzdorovali nacistům. Možno zakoupit v e-shopu Unitarie. (Fotografie unitaria.cz)
Unitářská (od roku 1961 unitářská a univerzalistická) pomocná služba má téměř devadesátiletou historii. Lze v ní při zpětném pohledu podle vás vysledovat nějaké důležité milníky?
Během těchto let Unitářská a univerzalistická pomocná služba (UUSC) podporovala lidi z nejchudších vrstev. Velmi často komunity, které byly nuceně nebo násilně vysídleny nebo u nich docházelo ke kriminalizaci identity (ať už z důvodu náboženství, rasy, pohlaví, migračního statusu, nebo z důvodů dalších), případně se dostaly do ekonomických potíží vlivem klimatických změn či katastrof. Kromě toho se v rámci naší strategie reakcí na krize snažíme pomáhat tam, kde hlavní proud humanitární podpory při katastrofách často neúmyslně vytváří další nerovnosti a nespravedlnosti. Naše humanitární pomoc v době katastrof podporuje lidi s odlišnou barvou pleti, se zdravotním postižením, osoby LGBTQI+ a komunity, které jsou vládou a tradičními humanitárními organizacemi přehlíženy.
„Naše humanitární pomoc v době katastrof podporuje lidi s odlišnou barvou pleti, se zdravotním postižením, osoby LGBTQI+ a komunity, které jsou vládou a tradičními humanitárními organizacemi přehlíženy.“ (Foto © uusc.org.)
V 90. letech 20. století vedl prezident Richard Scobie UUSC k tomu, aby se naše práce posunula od modelu charity k vizi lidských práv pro všechny lidi. Posun tímto směrem, neustálé učení se a reflexe jsou způsobem, jakým se snažíme ctít důstojnost a sílu všech lidí a podílet se na vytváření spravedlivějšího a rovnějšího světa. Systémy, v nichž žijeme, bohužel vytvářejí dramatické nerovnostmi mezi lidmi. A tak se snažíme využívat část zdrojů, které tyto systémy generují, právě na odstraňování těchto nerovností. Na naši práci stále víc nahlížíme i jako na určité odškodňování za újmy, které způsobil kolonialismus, patriarchát, kapitalismus a rasismus mnoha lidem v našem světě.
Velká část naší práce je založena na přímém vztahu s partnery ze zasažených oblastí, což nám umožňuje přirozeně se vyvíjet podle jejich potřeb. S blížícím se koncem první čtvrtiny jednadvacátého století zjišťujeme, že stále větší část naší práce se týká komunit zasažených klimatickou krizí.
Od roku 2018 působíte jako prezidentka této organizace. Co vás vedlo k rozhodnutí ucházet se o tuto pozici?
Po téměř třiceti letech duchovenské práce jsem měla zájem zkusit něco nového. Nejprve jsem přijala post ředitelky pro správu a rozvoj UUA (americké unitářské a univerzalistické asociace). Bylo to o poznávání mnoha nových věcí! Byla jsem ráda, že se mohu učit a také něco vracet denominaci, která mě a sbory, jimž jsem celá ta léta sloužila, podporovala. A ve chvíli, kdy jsem uvažovala, že se vrátím zpět k duchovenské službě, jsem se dozvěděla, že UUSC hledá nového vedoucího.
Jsem velmi vděčná výboru a radě UUSC, že mi daly možnost, abych se ujala této role, a jsem nadšená z příležitosti pomáhat unitářům a univerzalistům pochopit význam téhle organizace a podporovat její práci. Ačkoli já osobně jsem vždy pomocnou službu podporovala a povzbuzovala jsem sbory, kde jsem působila, aby to dělaly také, nechápala jsem plně historický a současný význam práce UUSC v oblasti lidských práv. Je pro mě neuvěřitelnou ctí pracovat se zaměstnanci i partnery a klienty UUSC, ale také sdílet jejich příběhy a jejich práci pro spravedlnost v unitářských sborech i mimo ně.
Myslím, že jen málokterý český unitář zná z historie Unitářské pomocné služby víc osobností než Waitstilla Sharpa anebo Lottu Hitschmanovou, unitářku s českými kořeny, která pracovala pro kanadskou organizaci. Které osobnosti byste k těmto dvěma doplnila vy, třeba i z novodobější historie?
Než se dostanu k novější době, chci ještě vyzdvihnout Marthu Sharpovou. Ta se do Prahy v roce 1939 vypravila s Waitstillem; své dvě malé děti nechali u přátel v Massachusetts. Waitstill i Martha byli za svou hrdinskou službu společně oceněni v památníku United States Holocaust Memorial Museum i v památníku obětí a hrdinů holokaustu Jad Vašem (tento jim udělil titul Spravedlivý mezi národy). Martha zůstala v Praze ještě několik měsíců poté, co se Waitstill vrátil do Spojených států, aby získal další podporu. Spolu s dalšími kolegy se jí podařilo uprchnout, když byla kancelář, kterou Sharpovi založili, obsazena nacisty. Martha se také významně podílela na prvních transportech ohrožených dětí. Svou odvahou a odhodláním tito manželé zachraňovali životy a připravovali půdu pro další práci pomocné služby společně.
Unitářská pomocná služba (Unitarian Universalist Service Committee), která vznikla k podpoře mise manželů Sharpových dnes působí jako humanitární organizace po celém světě. (Foto © uusc.org.)
Kdybych měla vybrat osobnosti ze současné doby, rozhodně bych se v odpovědi na tuto otázku zaměřila na vedoucí občanských iniciativ, jejichž vize a odhodlání sice UUSC podporuje, ale oni sami jsou skutečně vůdčími osobnostmi. Například aktivistka Ineza Umuhoza Grace ze Rwandy, jedna ze zakladatelek mezinárodní Koalice mládeže pro ztráty a škody (The Loss and Damage Youth Coalition). Chtěla bych také ocenit práci Juana Lópeze z Hondurasu. Juan se snažil chránit komunitní zdroje vody před nelegální těžbou. Také upozorňoval na korupci ve vládě, která komunitě působí potíže. Loni na podzim byl zavražděn, když na motorce odjížděl z bohoslužby. Svou rodinu a společenství zanechal v hrozném zármutku, ale zároveň s pocitem hluboké vděčnosti za jeho odvahu a svědectví.
Máte vy sama nějaké osobní vzory v oblasti charitativní práce nebo humanitární pomoci, a to i mimo UUSC?
Mezi mé vzory patří lidé, kteří vaří obědy pro demonstranty, vedou účetnictví, žádají o finanční prostředky, a kteří se znovu a znovu angažují, aby se zasadili o lidská práva rovná pro všechny. Zmínit chci také ženy tmavé pleti ve Spojených státech, které vedly tolik hnutí za změnu, včetně Kamaly Harrisové.
Přesuneme-li pozornost k současné UUSC: v jakých geografických oblastech působí a v jaké sféře se v současnosti nejvíce angažuje?
Zabýváme se spravedlností v oblasti migrace, klimatu a katastrof v Tichomoří, ve východní Evropě, v Myanmaru, Střední Americe a Karibiku, v Súdánu a ve Spojených státech.
Dovedu si představit, že míst, lidí a skupin, kterým je třeba pomoci, je neuvěřitelné množství. Podle jakých kritérií vybíráte, kam vaše pomoc poputuje?
Protože jsme malí, snažíme se promyšleně a plánovitě podporovat malé, nové organizace s kreativními řešeními. Pracujeme také v oblastech, kde je možná synergie, a často také poskytujeme své zdroje dalším organizacím, aby mohly spolupracovat a spojit své síly. Novou oblast činnosti zahájíme pouze tehdy, pokud zde máme existující funkční vztahy s partnery z řad občanů, kteří nás mohou vést, a pokud jsou naši podporovatelé připraveni nám pomoci s financováním téhle práce.
Jak UUSC získává pro svou práci zdroje? Finanční, ale i lidské (předpokládám, že spolupracujete i s mnoha dobrovolníky).
Většina našich finančních prostředků pochází z darů jednotlivců, lidí svobodomyslné víry, většinou unitářů a univerzalistů ve Spojených státech. A dobrovolnicky pomáhá každý, kdo vypráví příběhy našich partnerů, příjemců pomoci, ve svém sboru i mimo něj. Právě pomoc při sdílení těchto příběhů inspiruje lidi k tomu, aby se k nám připojili a společně s námi přesouvali zdroje do komunit, které čelí mnohdy i násobnému útlaku, a podíleli se tak na práci vedoucí k lidským právům pro všechny.
Kolik lidí je ve vaší organizaci zaměstnáno?
V současné době máme čtyřicet sedm zaměstnanců.
Je UUSC stále nějak spojena s americkou Unitářskou a univerzalistickou asociací?
Ano, s UUA úzce spolupracujeme na vzdělávání v oblasti spravedlnosti pro naše členy a při obhajování lidských práv ve Spojených státech a v OSN. Zejména s ohledem na práci, která nás čeká v reakci na politiku a zneužívání ze strany nové administrativy, budeme nadále společně soustředit sílu unitářství na odpor proti změnám, jež se nyní dějí ve Spojených státech a kriminalizují nevinné, omezují práva žen i mužů a (prakticky) eliminují podporu migrantů a uprchlíků.
Spolupracujete ještě s nějakými podobnými organizacemi unitářů nebo UU v zahraničí, jako je například SeedChange v Kanadě, která vyrostla z kanadské pomocné služby?
V současné době nemáme formální spolupráci s žádnými unitářskými organizacemi v zahraničí, ale doufáme, že v příštích letech budeme prostřednictvím naší globální advokační práce rozvíjet s unitáři víc kontaktů.
„Na naši práci stále víc nahlížíme i jako na určité odškodňování za újmy, které způsobil kolonialismus, patriarchát, kapitalismus a rasismus mnoha lidem v našem světě.“ (Foto © uusc.org.)
Co je z vašeho pohledu největší výzvou pro UUSC v blízké budoucnosti?
Před šesti měsíci by pro mě tohle byla hodně náročná otázka a složité hledání odpovědi. Nyní ale bohužel není pochyb o tom, že největší výzvou, které čelíme, jsou snahy nové federální americké administrativy o zrušení zahraniční pomoci (to se dramaticky negativně dotkne mnoha našich partnerů), kriminalizace lidí na základě jejich identity (zejména s ohledem na pohlaví, ale také občanství, rasu a náboženství) a jejich odhodlání zničit občanskou společnost, včetně organizací, jako je ta naše.
Předpokládám, že ve své funkci prezidentky UUSC hodně cestujete. Jaké místo na světě vás zaujalo a je vám nějakým způsobem blízké?
Určitě byste se zasmála, kdybych řekla Praha! Byla jsem však opravdu velmi vděčná za možnost navštívit v loňském roce vaši pražskou obec a dozvědět se díky vám víc o české unitářské historii. (Děkuji!) Ostatně UUSC by bez pražských unitářů neexistovala. Velmi mě také dojalo, když jsem měla možnost několikrát včetně loňského prosince navštívit Myanmar.
Inspirativní jsou pro mě ale vždy i návštěvy jednotlivých unitářských a univerzalistických obcí ve Spojených státech. Je to dar, ocitnout se ve městě, které je mi geograficky i kulturně vzdálené, a zjistit, že tu mám díky našim společným hodnotám a aspiracím blízké společenství!
Původně jste dlouhá léta působila jako duchovní – dostanete se ještě někdy k této práci?
Jako duchovní jsem ráda sloužila našim obcím. Dělala jsem to téměř třicet let. Ale i práce pro pomocnou službu mi dává mnoho příležitostí vést shromáždění a spolupracovat s dalšími unitářskými duchovními i laiky a také s profesionály z jiných denominací. Určitě si dovedu představit, že bych v důchodu sloužila v nějakém sboru na částečný úvazek.
Máte nějaký oblíbený unitářský text? Píseň, báseň, modlitbu, meditaci, esej…? Něco, k čemu se ráda vracíte nebo co třeba znáte nazpaměť a občas cítíte potřebu si to připomenout?
Zrovna minulou neděli, když jsem kráčela do kostela, který navštěvuji v Bostonu, a doléhala na mě úzkost ze světa, jsem se přistihla, že si zpívám dvě písně, které jsou pro mě vždy útěchou: „Open My Heart“ a „Duchu živý“. Zbožňuji také text písně „Barvy a vůně“ od Norberta Čapka.
Co dává unitářství vašemu životu?
Když jsem na vysoké škole unitářství objevila, našla jsem víru i životní poslání. Věděla jsem, že jsem povolána ke službě a učení (se). A v unitářství je to ostatně povolání pro každého z nás. To znamená skutečně pro každého. Nedostatek inkluzivity, univerzálnosti byl tím, co mě odrazovalo od jiných náboženských tradic, které jsem poznala. Nyní mě má zvolená víra vyživuje a podrží mě, když ztratím odvahu, je pro mě výzvou k růstu a angažovanosti ve prospěch spravedlnosti a nápravy našeho zraněného světa.
Dovolte mi poslední otázku: Je něco jedinečného, co podle vás můžeme (nebo bychom měli) jako unitáři nabídnout dnešnímu světu?
Doufám, že můžeme být silným hlasem zvoucím ke spolupráci a volajícím po soucitu napříč všemi rozdíly, co mezi námi jsou. Hlasem, který bude hájit lidská práva pro všechny lidi, a to i v situacích, kdy se ocitneme tváří v tvář útlaku a násilí. Stejně jako to dělali Martha a Waitstill Sharpovi a jejich příznivci.
Rozhovor vedla a přeložila KLK.
