V současné době se ve veřejném prostoru začíná čím dál tím více tematizovat genderová problematika. Její součástí je i existence lidí, kteří se nedefinují v kategoriích „muž“ nebo „žena“, tzv. nebinárních osob, a s tím souvisejících otázek sociálních, kulturních, politických i lingvistických.
Často se v této souvislosti můžeme setkat s názorem, že „nebinárnost“ je pouze jakýsi „trend“, „móda“, v lepším případě „intelektuální konstrukt dovezený ze Západu“, v horším případě psychopatologie. Pravda je ovšem taková, že historie dokládá existenci genderově nebinárních osob v mnoha různých kulturách. Popisovat všechny příklady „třetího rodu“ nebo zkrátka „rodově jiných“ osob by bylo nad kapacity jednoho článku, spíše by vydalo na samostatnou knihu. V tomto textu se pokusím jen velmi stručně představit existenci nebinárních lidí v kontextu kultury a spirituality domorodých obyvatel Severní Ameriky.
Osobně se domnívám, že spiritualita severoamerických indiánů je stále trochu nedoceněným záhonem v kvetoucí zahradě duchovních tradic lidstva. Oproti tradicím Indie, Blízkého i Dálného východu nebo stále populárnější Latinské Ameriky zůstává spiritualita domorodých obyvatel Severní Ameriky trochu v zákrytu. Nebylo by špatné se na ni podívat trochu více.
Lidem, kteří se jednoznačně nedefinují ani jako muži, ani jako ženy, se mezi dnešními severoamerickými indiány říká „two-spirit“. (Foto © Shutterstock.com.)
Dvě duše, různorodost výrazů
Fenomén genderově nebinárních lidí mezi severoamerickými indiány je jednou z podmnožin jejich spirituality. Nejedná se však o spirituální fenomén v úzkém slova smyslu, ale spíše o fenomén zasahující i do oblasti společenského života, kultury i každodennosti původních obyvatel Severní Ameriky. Vzhledem k neuvěřitelné rozmanitosti původních severoamerických národů se samozřejmě nejedná o jev vždy všudypřítomný. Ovšem míra jeho rozšíření byla a stále je značná.
Lidem, kteří se jednoznačně nedefinují ani jako muži, ani jako ženy, se mezi dnešními severoamerickými indiány říká „two-spirit people“ nebo zkrátka jen „two-spirit“. To lze přeložit jako „ti dvouduší“, „lidé se dvěma dušemi“ nebo prostě „dvě duše“. Řidčeji se objevuje i pojem „Twospirited“ – cosi jako „odvoudušení“, „ti, kterým byly dány dvě duše“. Pojem „two-spirit“ je však poměrně mladý. Vznikl teprve v roce 1990 na mezinárodním setkání indiánských leseb a gayů ve Winnipegu. Pojem byl vytvořen jako zastřešující anglický termín pro různé pojmy, které v nesčetných variantách již dávno existovaly v mnoha indiánských jazycích a všechny označovaly totéž – osoby překračující hranice genderové binarity.
V jednotlivých jazycích existovala často rozdílná slova podle toho, o jaký druh „two-spirit“ osoby šlo. Například v jazyce Krí existují tři různá slova: napew iskwewisehot (muž oblékající se jako žena), iskwew ka napewayat (žena oblékající se jako muž) a ayahkwew, významově shodný s první variantou, ale v tomto případě s pejorativním podbarvením. Černonožci ve své řeči rozlišují a’yai-kik-ahsi (ten, který jedná jako žena) a ninauh-oskitsi-pahpyaki (žena s mužským srdcem). V jazyce národa Lakota se používá termín winkte, který je zkratkou z původního označení winyahktehka, což znamená „ten, který chce být jako žena“. Dnes se v lakotštině pojem winkte používá především pro muže-homosexuály.
V jazyce Navahů existuje zajímavý výraz nádleeh, doslova „ten, kdo se mění“; dalo by se poeticky přeložit jako „měňavka“. Odžibvejové rozlišují ikwekaazo (muž fungující jako žena) a ininiikaazo (žena fungující jako muž). Vidíme tedy, že v rozdílných jazycích existovaly už před vznikem pojmu „two-spirit“ odlišné výrazy, které jsou však významově velmi podobné, prakticky shodné.
„Two-spirit“ lidé se v různých národech napříč severoamerickým kontinentem projevovali různě. Nezáleželo jenom na kulturním kontextu toho kterého národa, ale každý „two-spirit“ jedinec mohl být v něčem jiný než ostatní. Nejčastějším typem „two-spirit“ osoby byl člověk mající mužské tělo, ale oblékající se a zdobící se jako žena – buď stále, nebo například střídající mužské a ženské oblečení, nebo kombinující prvky mužského a ženského oblečení.
Průvod „two-spirit“ lidí v USA. (Foto převzato z commons.wikimedia.org.)
Dvoudušnost v praxi: rozmanité podoby identity, rolí a projevů
Na druhé straně existovali lidé mající ženská těla, kteří ale nosili mužské oblečení, případně se spontánně zapojovali do typicky mužských činností (lov, válka apod.) a často v nich vynikali. Některé „two-spirit“ osoby část života prožívaly v mužské roli, jinou část života pak v ženské roli, nebo obráceně. Variant, kombinací a projevů „dvoudušnosti“ bylo a je mezi severoamerickými indiány nespočet.
Někteří z „two-spirit“ lidí mohli být transgender – tedy muži žijící v ženském těle nebo ženy žijí v mužském těle. V dobách, kdy neexistovala možnost tranzice (změny pohlaví pomocí chirurgického zákroku a hormonální léčby) bylo pro tyto lidi jedinou cestou k smysluplnému životu přijetí role „two-spirit“. Jiní „two-spirit“ lidé mohli být těmi, které dnes nazýváme nebinární, tedy neidentifikující se s „mužským“ či „ženským“ genderem, popřípadě genderově fluidní, tedy střídavě měnící či rozmanitě prolínající mužskou i ženskou genderovou roli. K tomuto prolínání je mohl vést hluboký vnitřní pocit (spirit), ale například také společenská situace.⁴
Je pravděpodobné, že mnozí „two-spirit“ lidé byli také homosexuálně orientovaní. Homosexualita nebyla mezi většinou severoamerických indiánů tabuizovaná a byla považována za součást společenské kultury. Stejně tak mohl „two-spirit“ chování začít praktikovat i jedinec, který se sice vnitřně považoval například za muže, ale ženské chování a odívání mu zkrátka začalo být blízké, chtěl jím vyjádřit některou stránku své osobnosti, například citlivost. Obdobně žena, které nevyhovovaly ženské práce, ale byla zručná například v lovu nebo jiných mužských činnostech, se začala⁴ chovat jako „two-spirit“, aby se mohla věnovat tomu, co ji baví a naplňuje. „Two-spirit“ chování mohlo mít také ryze rituální účel a mohlo být například omezeno jen na určitou dobu, třeba jednoho obřadu nebo náboženského svátku.
We’wha, významný diplomat a „two-spirit“ z národa Zuni. (Foto převzato z commons.wikimedia.org.)
Postoj společnosti a sociální role „two-spirit“ osob byly v dějinách severoamerických národů rozmanité. Zdá se, že v převažující většině případů byli svou komunitou přijímáni a akceptováni; jejich existence byla každopádně brána na vědomí (což je zřejmé z toho, že ve většině jazyků pro ně existuje specifický pojem). Je doloženo, že mnohdy byli „two-spirit“ lidé vysoce ceněni, právě pro svou schopnost překračovat genderové hranice a zastat práce obou pohlaví.
Kupříkladu „two-spirit“ osoba s ženským tělem mohla být matka, ale zároveň se věnovat mužským pracím. Naopak „two-spirit“ osoba s mužským tělem mohla šířit v komunitě něhu, porozumění, péči a třeba i humor, zároveň však v případě nutnosti mohla vyrazit do války po boku mužů. U mnoha indiánských národů hrály „two-spirit“ osoby s mužským tělem roli v náboženských obřadech a rituálech. Vzhledem k jejich jinakosti bylo na „two-spirit“ lidi pohlíženo jako na někoho, kdo je více propojen s duchovním světem.
Od úcty k ponižování – postoje k two-spirit osobám
Jsou ovšem doloženy i případy, kdy v některých indiánských komunitách byli „two-spirit“ lidé zesměšňováni, či přímo ostrakizováni a pronásledováni. Jedná se však o menšinovou variantu, převažující byla jednoznačně akceptace a tolerance, případně úcta a respekt, někdy nabývající i podoby náboženského uctívání. Považuji za nutné to zmínit, abych zabránil zjednodušujícímu zkreslení představy o indiánech jako těch „hodných“, kteří si vždy a všude nade vše vážili genderově odlišných osob. Mýtus o „hodných a moudrých indiánech“ – ve všech svých formách – je z mého pohledu stejně zkreslující a škodlivý jako jeho opak, mýtus o „krutých divoších“. Původní obyvatelé Ameriky byli nesmírně pestrou směsicí nejrůznějších jazyků, světonázorů, náboženských představ i stupně hmotné kultury; vyskytovaly se mezi nimi názory i způsoby chování nejrozmanitějšího charakteru. A především, byli a jsou lidmi, jako jsou lidé všech ostatních ras a národů.
Severoameričtí indiáni obecně respektovali „two-spirit“ osoby, genderovou fluidnost i homosexualitu, ale jen o pár set kilometrů směrem na jih žijící Aztékové byli tvrdými sexisty, s jasně vymezenými genderovými rolemi a nulovou tolerancí vůči čemukoli, co vybočovalo z konceptu „muž = nelítostný válečník“ a „žena = mlčenlivá služka“. Lze se domnívat, že i na jednom místě a v jednom čase se mohl způsob chování k „two-spirit“ lidem různit. „Muž“, který se začal oblékat a chovat jako žena, například mohl být zprvu terčem žertů, později se mu ale dostalo uznání za to, že se zručně zapojuje do ženských prací, a nakonec, během náboženského svátku, byl vnímán jako posvátný prostředník mezi světem lidí a duchů.
S nevalným pochopením se fenomén „two-spirit“ setkal s příchodem nadvlády „bílého muže“ a jeho náboženství – křesťanství. Křesťanští misionáři se na genderově fluidní, nebinární, transgender a homosexuálně orientované jedince dívali jako na zvrhlíky a hříšníky; to, že jsou v domorodých komunitách otevřeně přítomni a tolerováni, považovali za symptom divošství původních Američanů. Fenoménu tak rozsáhlého, jakým „dvoudušní“ lidé byli, si však nemohli nevšimnout. V různých spisech a zprávách o něm pojednávají.
Misionáři označovali „two-spirit“ osoby (mužského pohlaví) označením berdache (berdašé). Slovo pochází z perštiny a do Severní Ameriky se dostalo z francouzštiny; původně označovalo mužského prostituta. Toto označení později přešlo od misionářů i do antropologie. Samotnými domorodými Američany a „two-spirit“ lidmi je považováno za nevhodné a ponižující. Na územích ovládaných Španěly se uchytil také pojem joyas (chojas), což doslova znamená „klenoty“. Pravděpodobně vzniklo tak, že „two-spirit“ lidé mužského pohlaví chodívali ověšeni mnoha šperky.
„We’wha byl především umělcem, který se věnoval zejména vyšívání, tkaní a keramice.“ (Foto převzato z commons.wikimedia.org.)
Obsáhne pojem two -spirit celé spektrum?
Nicméně i sám pojem „two-spirit“ se mezi domorodými Američany setkává s kritikou. Některým tradicionalisticky orientovaným indiánským aktivistům a předákům vadí, že vytlačuje původní, národní, lokálně-specifická označení, která jsou používaná v původních jazycích. Je to anglické slovo, a i když bylo vytvořeno indiány na indiánské konferenci, je některými vnímáno jako další z mnoha průniků bělošského ideologického kolonialismu do kultury původních Američanů. Termín je navíc velice obecný; vejdou se pod něj naprosto rozdílné, v podstatě nesrovnatelné situace. Například mužský „transvestita“, který se převléká za ženu při příležitosti nějaké tradiční kmenové slavnosti (třeba proto, že je gay či bisexuál), má jen pramálo společného s transgender ženou, která prochází hormonální léčbou a shání peníze na operaci. Přitom oba dva, včetně široké škály mezi nimi, je možné vtěsnat do pojmu „two-spirit“, širokého jako prérie Severní Ameriky. Kritika míří i na to, že zdaleka ne ve všech domorodých severoamerických kulturách byli tito genderově odlišní lidé chápáni jako někdo, kdo má dvě duše. Některé národy pracují s představou duší zcela odlišně než jiné a koncept „dvojdušnosti“ je jejich mytologii a pojetí světa cizí.
Jak je patrné i z doslovných překladů původních označení v indiánských jazycích, zdá se, že tito lidé byli spíše chápáni jako někdo, kdo „chce“ být jiný, je v nich cítit akt osobní vůle (ten, který se chová jako žena, apod.). Což se s myšlenkou „dvoudušnosti“ přímo nevylučuje, ale minimálně ji to relativizuje a poukazuje to na řadu různých kulturních, filozofických a v podstatě především „teologických“ (mytologických) otázek.
„Two-spirit“ tématika proniká i do filmů; například ve filmu Malý velký muž z roku 1970 vystupuje postava Malého koně z národa Šajenů, který je gay a nosí ženské šaty. Dokument Two Spirits (Dvě duše) z roku 2009 pojednává o Fredu Martinezovi z národa Navahů, který byl kvůli své „dvoudušnosti“ (nádleeh) zavražděn ve svých pouhých šestnácti letech.
Blake Desjarlais je prvním poslancem v dějinách Kanady, který se definuje jako „two-spirit“. (Foto převzato z ctvnews.ca.)
Významné osoby
V dějinách, stejně jako v současnosti, se mezi domorodými Američany vyskytuje mnoho významných osob, které byly či jsou „two-spirit“. Jak už bylo řečeno, v mnoha případech byli „two-spirit“ lidé velice vážení a jejich schopnost fungovat jak v mužském, tak v ženském společenském postavení jim umožňovala získat o to větší sociální prestiž.
Velmi významným člověkem byl We’wha z národa Zuni, z dnešního Nového Mexika. We’wha byl především umělcem, který se věnoval zejména vyšívání, tkaní a keramice. Kromě toho byl ale také diplomatem, který zastupoval národ Zuni při jednáních s americkou vládou. V roce 1886 se ve Washingtonu, D. C., dokonce sešel s americkým prezidentem Groverem Clevelandem. We’wha patřil k lhamana, což je v jazyce Zuni označení pro osoby mužského pohlaví, které buď stále, anebo příležitostně zastávají ženské práce a sociální role. Blake Desjarlais je v současnosti poslancem kanadského parlamentu za stát Alberta a je prvním poslancem v dějinách Kanady, který se definuje jako „two-spirit“. Pod působivou přezdívkou Chrystos (původním jménem Christiana Smith) vystupují aktivisté za práva domorodých obyvatel a básníci z národa Menomini, kteří se také definují jako „two-spirit“. Sami Chrystos se identifikují se zájmenem „they“ a „them“, tedy „oni“ – vzhledem ke gramatickým podmínkám českého jazyka to musím zmínit, aby bylo jasné, že se jedná jen o jednu osobu (a ne např. o skupinu).
Příkladem ze současné Indie je fenomén hidžrů – mužů, kteří se oblékají a chovají jako ženy. (Foto © Shutterstock.com.)
Nebinarita je jev starý mnoho století či tisíciletí.
Existence „třetího genderu“ mezi severoamerickými indiány je zcela nepopiratelná. Osoby překračující hranice identity dané fyzickým pohlavím zde byly proměnlivě uctívány, ctěny, respektovány, tolerovány i zesměšňovány. Vždy však byla uznávána jejich existence a ohledně tohoto fenoménu neexistovalo žádné tabu.
Na závěr bych rád dodal, že v žádném případě nejde o specifikum Severní Ameriky. Tematizace genderové tekutosti a překračování hranic daných fyzickým pohlavím byly přítomny ve více kulturách napříč historií i v současnosti. Poměrně známým příkladem ze současné Indie je fenomén hidžrů – mužů, kteří se oblékají a chovají jako ženy. Na rozdíl od transgender žen nepodstupují tranzici. Pracují většinou jako prostituti nebo v ženských profesích. V Indii jsou v podstatě akceptovanou součástí společnosti a místního náboženského systému. V sousedním Pákistánu, kde je silný vliv dominantního náboženství, islámu, čelí ale různým formám diskriminace a pravidelně demonstrují za svá práva.
V Evropské historii známe z řecké mytologie mýtus o Hermafroditovi – božské bytosti, která měla jak mužské, tak ženské tělesné (a duševní) znaky. Hermafrodítos byl synem-dcerou bohyně lásky Afrodite a posla bohů Herma. Odtud pochází jeho-její jméno. Hermafroditos je symbolem úplného lidství, splynutí protikladů, volnou paralelou k taoistickému jing a jang.
Z poněkud opačného úhlu pohledu líčí věci jiný řecký mýtus – o Androgynovi. Androgyn, doslova „mužožena“, byl oboupohlavní bytost. Tato oboupohlavní bytost měla takovou moc a sílu, že ji Zeus, vládce bohů, raději rozťal na dvě poloviny. To proto, aby nebinární Androgyn neohrožoval svou integrovanou mužsko-ženskou silou moc patriarchálních olympijských bohů. Od té doby, říká mýtus, jedna půlka Androgyna hledá tu druhou. Je to jeden z narativů, kterými staří Řekové vysvětlovali přitažlivost mezi muži a ženami.
Za povšimnutí stojí i některá vyobrazení hinduistických božstev, především Krišny, který často vykazuje znaky genderové nebinarity. Podobně i křesťanští andělé bývají někdy zobrazováni jako bytosti jemnosti a krásy, která by zároveň mohla být jak mužská, tak i ženská.
O fenoménu genderové nebinarity a tekutosti můžeme diskutovat a mít různé názory, jedno je však nezpochybnitelné: nejedná se o žádný moderní trend, ale o jev starý mnoho století či tisíciletí, doložený ve vícero kulturách a vždy nějakým způsobem spjatý se spiritualitou.
Text byl uveřejněn v časopise Tvůrčí život 2022/01.
