Racionalita je silný nástroj, ale nemůže plně vystihnout zkušenosti jako je přímé porozumění nebo morální uvědomění, které často přicházejí náhle a nelogicky. Transcendentální myslitelé, přes důležitost racionálního myšlení ukazovali jeho limity, zvláště v otázkách morálky a přímých prožitků. Příklady z historie i osobních zkušeností ilustrují, že čistě racionální přístup někdy selhává tam, kde je potřeba hlubší, intuitivní poznání. Mystická tradice v unitářství proto obohacuje naši schopnost chápat svět a jednat v něm, zvláště při řešení společenských problémů jako jsou rasismus nebo environmentální krize. Přímé zkušenosti, láska a „flow“ jsou stejně důležité jako logika a racionalita, a jejich spojení vytváří silnější a celistvější přístup k životu i učení.
Dnes jsem s vámi chtěl mluvit o mystických zkušenostech, protože tyto zkušenosti jsou samotným jádrem unitářské a univerzalistické tradice. Přesněji řečeno, jsou jádrem unitářské poloviny této tradice. Unitářství začalo v Severní Americe vznikat přibližně v době války za nezávislost, a třebaže se později proslavilo tvrzením, že Ježíš není Bůh, začínalo jako hnutí zdůrazňující svobodnou vůli každé lidské bytosti. V 18. století bylo hnutí, které se později začalo nazývat unitářství, reakcí na tehdy převládající kalvinistickou představu, že lidé mají jen málo svobodné vůle a pro svou spásu nemohou nic udělat. A tak první unitáři říkali, že lidé mají svobodné vůle naopak mnoho a každý z nás musí přijmout odpovědnost za to, aby žil co nejlepším životem.
Unitářství začalo v Severní Americe vznikat přibližně v době války za nezávislost (1775–1783).
(Foto © pixabay.com)
Ralph Waldo Emerson
Někdy ve 30. letech 19. století řada unitářů tuto základní argumentaci dále zdokonalila. Zejména jeden muž – byl unitářským duchovním, ale opustil duchovenskou službu, aby se naplno věnoval filozofii, psaní a přednáškám – pronesl silný argument pro individuální odpovědnost a svobodnou vůli ve slavném eseji nazvaném Sebedůvěra (Self-Reliance). Byl to Ralph Waldo Emerson, který náležel k okruhu transcendentalistů a sám byl ovlivněn vlastními mystickými zkušenostmi. Emerson řekl, že každý může bezprostředně vnímat nejzazší skutečnost. Tuto nejzazší skutečnost můžete nazývat „Bůh“ nebo „Nadduše“, jak ji někdy označoval Emerson. Název nebyl tak důležitý jako pravda, že k této nejzazší skutečnosti máme všichni bezprostřední přístup. Nepotřebujeme zprostředkující funkci kněží či kléru; nemusíme číst žádné konkrétní posvátné spisy, ani se nemusíme věnovat nějakým konkrétním náboženským praktikám jako například modlitbě. Všichni máme k této nejzazší skutečnosti bezprostřední přístup – neběhá to přes drátky. Samozřejmě, že takové spolehnutí na sebe sama přináší velkou odpovědnost. Mít bezprostřední přístup k nejzazší skutečnosti má morální a etické důsledky: pokud máte bezprostřední přístup k nejzazší skutečnosti, znamená to, že budete mít vysoké standardy pro posuzování svého vlastního chování a svých rozhodnutí. Spolehnutí na sebe není snadná filozofie: svoboda s sebou nese velkou odpovědnost, a ta může vést k politickým činům.
Henry David Thoreau
Jeden z Emersonových chráněnců, Henry David Thoreau, zkoumal některé z politických důsledků spolehnutí na sebe ve slavném eseji Občanská neposlušnost (Civil Disobedience). Thoreau prohlásil, že vedle lidských zákonů existují ještě „vyšší zákony“ a o těchto vyšších zákonech můžeme mít přímé povědomí. Někdy se stává, že lidské zákony jsou nespravedlivé, a když k tomu dojde, můžeme být vyzváni k respektování vyšších zákonů. Všimněte si, že Thoreau vychází z předpokladu, že tyto vyšší zákony jsou nám bezprostředně přístupné.
Když máte zkušenost tohoto druhu, je těžké se vyrovnat s lidskými zákony, které jdou proti této trvalé lásce a které místo ní proklamují nenávist a válku. Tak byl i Thoreau zděšený z mexicko-americké války, kterou považoval za nespravedlivou a neospravedlnitelnou. S odkazem k vyšším zákonům odmítl platit daně, z nichž by se tato válka financovala, a za toto odmítnutí byl uvržen do vězení. Jak říkám, filozofie spolehnutí na sebe není právě filozofií jednoduchou.
Martin Luther King
O více než sto let později se Thoreauem inspiroval Martin Luther King ve své vlastní teorii občanské neposlušnosti. King věděl, že lidské zákony Jima Crowa jsou v přímém rozporu s touto hlubokou a trvalou láskou, jež přesahuje naše rozumové chápání. S odkazem na tento vyšší zákon King prohlásil, že je přijatelné lidské zákony Jima Crowa porušovat. Řekl bych, že Kingova teorie občanské neposlušnosti vychází z jeho přímého prožitku nejzazší skutečnosti. King dbal na to, aby tuto nejzazší skutečnost označoval slovem „Bůh“ – to, že jí říkal „Bůh“ mu umožňovalo vysvětlovat občanskou neposlušnost druhým, zejména ostentativně bohabojným autoritám, které se snažily zákony Jima Crowa prosazovat. Ale jméno nejzazší skutečnosti není tak důležité jako její prožitek. Nevím, zda byl King sám mystikem; ale pokud jím nebyl on sám, navazoval na Thoreaua, který jím byl. A navazoval i na Ježíše z Nazareta, který byl rovněž mystik.
Přímé chápání vyšších zákonů mění osobní perspektivu
Když vám vyprávím o Thoreauově pojetí občanské neposlušnosti, poukazuji na to, že mystika může mít i rušivý vliv. Mystické zkušenosti jsou rušivé na osobní rovině. I já měl mystické prožitky, začaly někdy uprostřed puberty; a z vlastní zkušenosti vás mohu ujistit o tom, že vám mohou narušit vnímání světa. Když máte silné prožitky nejzazší skutečnosti, může to vést k tomu, že budete pohlížet skepticky na způsob, jímž lidé racionalizují vaše činy. Právě to se stalo Thoreauovi. Také on měl transcendentální prožitky, přímé chápání vyšších zákonů, nejzazší skutečnosti, a v důsledku této perspektivy nebyl schopen přijímat polopravdy, vnucované veřejnosti těmi, kteří se snažili racionalizovat nespravedlivou mexicko-americkou válku. A nešlo jen o to: Thoreau také zcela jasně věděl, že otroctví a pomíjivé zákony o otroctví jsou špatné a že jsou v přímém rozporu s vyššími zákony. A tak porušoval lidské zákony účastí na „podzemní železnici“ (Underground Railroad). Máme skutečně nezávislé doklady o tom, že ve své chatce u jezera Walden ubytovával prchající otroky. Thoreauovy mystické prožitky měly skutečně silně rušivý vliv. Emerson, Thoreau a další transcendentalisté – všichni byli otevření prožitkům nejzazší skutečnosti – setrvale narušovali svět kolem sebe. Narušovali starší unitářství, založené na důkladných principech osvícenství.
Theodore Parker
Transcendentalisté jako Theodore Parker vyvolávali v racionálních unitářích zuřivost. Konkrétně Parker je dováděl k zuřivosti částečně svým zpochybňováním racionálních způsobů myšlení a částečně tím, že na jeho kázání přicházely každý týden až dva tisíce lidí (mimochodem to byla první megacírkev); a také neústupným odporem vůči otroctví a zákonu o uprchlých otrocích. Racionálnější unitáři sice možná byli proti otroctví, ale vyděsilo je, když jim Parker řekl, že nejenom ubytovává ve svém domě otroky na útěku, čímž porušoval zákon, ale že když píše kázání, má před sebou na stole nabitou pistoli, protože čeká, že k němu každou chvíli mohou vpadnout lovci otroků. Mít na stole nabitou pistoli nebylo racionální, alespoň podle pojetí racionálních unitářů prodchnutých osvícenským způsobem myšlení. Parker však jednal v souladu s vyššími zákony.
Transcendentalisté se snažili ukázat, že logika a racionální myšlení mají svá omezení.
(Foto © pixabay.com.)
Mary Rotchová
Mystici mohou být rušiví i mnohem nenápadnějším, jemnějším způsobem – zdaleka ne všichni mívají na stole nabitou pistoli –, ale to neznamená, že by byli méně provokativní. Myslím na Mary Rotchovou, která silně ovlivnila Emersonovo myšlení. Byla vychována jako kvakerka, tedy v mystické tradici. Věděla, co je to být v přímém kontaktu s nejzazší skutečností. Když se ve 20. letech 19. století stala unitářkou, konalo se ještě v unitářských sborech jednou měsíčně svaté přijímání. Emerson několik měsíců zaskakoval ve sboru, do něhož patřila Mary Rotchová, protože jejich duchovní měl sabatikl. Všiml si, že Mary vždycky před tímto obřadem vstala a potichu odešla. Promluvil si s ní o tom a ona ho přesvědčila, že obřad svatého přijímání je vyprázdněný. Že skutečným přijímáním je přímá komunikace s nejzazší skutečností a to že je jediné přijímání, kterého je skutečně zapotřebí. To Emersona přimělo k sepsání slavného kázání, v němž uvedl, proč už nemůže vysluhovat svaté přijímání. Tehdejší racionální unitáře Emersonova argumentace nepotěšila. Přijímání jim z racionálního hlediska naprosto dávalo smysl, jako rituál, který jim pomáhal připomínat si důležitý okamžik náboženských dějin. Pro většinu záležitostí je snadné najít nějaký racionální důvod a mám podezření, že kdyby nad Emersonovým transcendentalismem převládlo racionální unitářství, vysluhovali bychom zde, v naší historické unitářské budově, svaté přijímání ještě dneska. V naší době převládá v unitářském univerzalismu opět náboženský racionalismus. Na tom není nic špatného: logika a racionální myšlení jsou obzvlášť účinné intelektuální nástroje. Před rokem jsem ale zažil mimořádně zajímavý rozhovor s Fredem Hawleym o způsobu, jímž náboženský racionalismus v dnešním unitářském univerzalismu převládá. Fred je dlouholetým členem naší obce a dovolil mně, abych vám o našem rozhovoru pověděl. Naznačil mně tehdy, že naše obec je příliš ovládána těmi, kdo si cení racionality nade vše ostatní, až do té míry, že vylučují jiné mody myšlení a bytí.
Logika a racionální myšlení mají svá omezení
Jak už jsem řekl, logika a racionalita jsou mocné nástroje. Emerson, Thoreau, Theodore Parker a Mary Rotchová také používali racionální myšlení a logiku. Ale transcendentalisté i další unitářští mystici se snažili ukázat, že logika a racionální myšlení mají svá omezení. Nemůžeme na ně spoléhat úplně ve všem. Ve 20. století se omezení racionality ukázala zvláště zřetelně: nacistické Německo bylo v mnoha ohledech ztělesněním racionálně řízeného státu. Také zákony Jima Crowa v duchu „oddělení, ale rovnocenní“, platící zde v USA, byly dokonale racionální. A zcela racionální byla i doktrína o vzájemné jistotě zničení jadernými zbraněmi. Všechno to bylo sice racionální, ale to ještě neznamená, že to bylo správné.
„Flow“ je stav, kdy se do něčeho tak zaberete, že vaše já je naprosto pohlceno danou činností.
(Foto © pixabay.com)
Mnoho druhů vědění
Fred Hawley mně mimo jiné pověděl o knize Koviashuvik od Sama Wrighta (San Francisco, Sierra Club Books, 1988). Sam Wright je unitářský a univerzalistický duchovní, který v letech 1990 a 1991 sloužil jako dočasný duchovní naší obce. V knize vypráví o tom, jak žil v Brooks Range na Aljašce v době stavby Aljašského ropovodu. Koviashuvik je kniha o různých způsobech vědění. Sam Wright věděl, že Brooks Range je místem, kde s manželkou žijí z půdy. Lidé, kteří Aljašský ropovod projektovali, věděli o Brooks Range jiným způsobem – byla to prostě překážka ve stavbě ropovodu. Lidé, kteří ropovod stavěli, věděli o Brooks Range jako o pozadí své dobře placené práce. A ještě jinak věděli o Brooks Range rybáci dlouhoocasí a karibu.
Lidé projektující Aljašský ropovod byli naprosto racionální lidé, kteří věděli, že musí dostat ropu z místa těžby na místo, kde je možno ji rafinovat a používat. Ale jak říká Sam Wright, rybáci a karibu měli stejně platné vědění o světě, byť neracionální. Byli stavitelé ropovodu v právu prostě proto, že používali racionální myšlení? Nejsem si jistý, zda by s tím rybáci nebo karibu souhlasili. Nikdy jsem nežil v aljašské divočině, ale při své práci učitele náboženství narážím na omezení racionality prakticky neustále.
Každý, kdo učí, vidí omezení racionality. Jednou z věcí, které děti v hodinách náboženství učím, je, jak být radikálními feministy/kami – to znamená, že je učím, že holky a ženské jsou stejně dobré jako kluci a chlapi. Když se pokoušíte naučit devítiletou holčičku něco o feminismu, můžete jí předložit racionální argumenty jaké chcete, a ta devítiletá holčička s vámi sice asi bude souhlasit, ale ve skutečnosti nepochopí, co to ten feminismus je. Ale když nějaký chlapeček bude mít výhody, má učitel najednou příležitost ukázat, že tento případ upřednostňování je součástí širšího vzorce, a někdy vidíte, jak to té holčičce najednou dojde, jak najednou vnímá masivní nespravedlnost převládající v naší společnosti. Nojo, kluci mají pořád nějaké výhody a to není fér! A stejným způsobem si mohou kluci přímo uvědomit nespravedlnost sexismu. Ale podle mé učitelské zkušenosti to není racionální proces.
Racionální výklad může fungovat jako prostředek u některých lidí, aspoň někdy. Myslím ale, že k učení častěji dochází v záblescích přímého porozumění. Najednou vám to dojde, najednou to dává smysl, najednou to umíte. Fred Hawley se mnou mluvil o této zkušenosti ve vztahu k jeho oblíbenému travnímu bowlingu. S poukazem na dílo psychologa Mihalyho Csikszentmihalyie mluvil o „flow“ – když se do něčeho tak zaberete, že vaše já je naprosto pohlceno danou činností. Podle Fredova výkladu k tomu dochází, když na to, co děláte, přestanete myslet. Děláte to, a děláte to tak dobře, že na to vůbec nemyslíte. V tu chvíli máte s hrou přímý kontakt. Můžete se naučit všecko možné o fyzikální a mechanické stránce travního bowlingu, ale dokud to nezačnete skutečně dělat, cvičit se v tom, a nezačnete v tom být dobří, znamená pouhé racionální vědění o travním bowlingu, že o něm víte všecko a zároveň nic.
Do této situace se dostávají i učitelé. Každý učitel narazí na žáky, kteří o něčem dovedou dobře mluvit, ale ve skutečnosti o tom moc nevědí. Mystici se do této situace dostávají neustále. Lidé, kteří sami mystické prožitky nemají, se snaží racionálně vysvětlovat mystické prožitky druhých lidí. Racionalita je dobrý a užitečný nástroj, ale je to jen jeden z nástrojů z celé brašny plné nářadí, a stejně jako kterýkoli jiný nástroj se k něčemu hodí a k něčemu zas ne. Z unitářské a univerzalistické mystické tradice jsme se naučili, že racionalita je velmi užitečným nástrojem pro vysvětlování, popisování a pro vytváření nových technologií. Méně užitečná už je při morálním a etickém rozhodování. Stejně neužitečná je pro travní bowling. Tak jako není dobré používat ohmmetr k přitloukání hřebíku nebo otvírání plechovky, tak byste ani racionalitu neměli používat úplně na všecko. A pokud jde o transcendentální zkušenosti, přímé vnímání skutečnosti a pociťování „flow“ – ty se zas vůbec nehodí k vysvětlování a popisování, ale jsou to užitečné nástroje k tomu, jak učit děti o sexismu, jak se podílet na občanské neposlušnosti nebo jak hrát travní bowling.
A proto je štěstí, že v rámci unitářského univerzalismu máme tak silnou mystickou tradici: výrazně zvyšuje rozsah nástrojů, které máme v brašně. Když zjistíte, že se věnujete občanské neposlušnosti a že vás odvlekli do vězení, bude možná užitečné racionálně porozumět tomu, za co vás zatkli. Ale Henry David Thoreau a Martin Luther King by možná řekli, že je užitečnější mít přímou zkušenost trvalé lásky, která přesahuje vaše chápání. Když si uvědomíte, že velmi racionálními argumenty bojujete za to, aby se ignorovala globální klimatická změna nebo toxické látky v životním prostředí, může být užitečné si připomenout, že se lidé ve chvílích vhodných k poučení mohou učit přímým chápáním.
Samozřejmě nepředpokládám, že každý unitářský univerzalista bude mít transcendentální prožitky. Vždyť koneckonců máme víru bez kréda, která nevyžaduje intelektuální konformitu. Ale když pomyslím na všechny ty vážné problémy, které máme před sebou – rasismus, zamoření životního prostředí, globální klimatické změny –, pak jsem rád, že můžeme navázat na mystickou tradici Mary Rotchové, Ralpha Waldo Emersona a Henryho Thoreaua.
Přeložila Ruth Jochanan Weiniger
Text byl uveřejněn v časopise Tvůrčí život 2022/05.
