Liturgie znamená vlastně „praxe“, takže když mluvíme o liturgii, popisujeme tím náboženskou praxi svého společenství. Všechny liturgické kroky jsou založené na teologických představách, ovšem v tomto článku se budeme zabývat jen samotnými kroky a konkrétní praxí, zatímco jejich teologické zdůvodnění ponecháme stranou; už by se sem nevešlo.
Uspořádání naší liturgie určuje Maďarská unitářská církev (Magyar Unitárius Egyház), což znamená, že všechny maďarské unitářské obce dodržují během svých bohoslužeb stejné kroky. Jediným orgánem, který v ní smí zavádět změny, je synod Maďarské unitářské církve. Je však několik věcí, které si lze přizpůsobovat.
V tomto článku budeme mluvit o třech případech:
– všeobecná nedělní bohoslužební liturgie;
– liturgie svatého přijímání;
– liturgie Květinové slavnosti.
Liturgie nedělní bohoslužby
Nedělní bohoslužba je zahájena tím, že zvony začnou svolávat k modlitbě. Rozezní se třikrát po sobě na pět minut, v 10.30, v 10.45 a v 10.55. Během zvonění jsou kostelní dveře už otevřené a začínají přicházet lidé. Duchovní přijde ve chvíli, kdy zvony dozní, v 11.00. Vejde dovnitř a usedne na své místo. Jakmile povstane, začne shromáždění zpívat první píseň, po které bezprostředně následuje druhá. Po těchto dvou písních přijde duchovní k pultíku. Začne modlitbou (trvá přibližně pět minut), během níž shromáždění stojí. Po modlitbě následuje modlitba Páně (otčenáš), po níž shromáždění zazpívá další píseň ze zpěvníku. Po písni čte duchovní z Bible; na textu čtení je pak založena promluva. Po promluvě shromáždění povstane k tiché modlitbě. Nyní nastává čas na oznámení, po nichž přijde požehnání. Na požehnání všichni shromáždění povstanou. Každý duchovní má svou vlastní žehnací formuli, ale často slýcháme biblické texty. Po požehnání duchovní odejde od pultíku, usadí se a shromáždění zazpívá poslední píseň. Na konci bohoslužby odejde duchovní ke dveřím kostela a každému při odchodu potřese rukou. Při odchodu se zdraví unitářským pozdravem: Pánbůh požehnej! (Isten áldja!).
Takto vypadá obecná bohoslužba. Některé obce mají své tradice, jež jsou součástí jejich liturgie: například v naší obci vstupuje duchovní do kostela společně se členy nedělní školy. Když shromáždění dozpívá první píseň, poví duchovní dětem krátký příběh a děti pak odejdou z kostela na vlastní program. Mohou se tedy vyskytnout drobné obměny, ale kroky liturgie jsou ve všech maďarských unitářských obcích stejné.
Liturgie svatého přijímání
Nejdřív ze všeho vám musím povědět, jaký význam má svaté přijímání (úrvacsora) v unitářském kontextu. Pro nás unitáře je svaté přijímání okamžikem připomínky Ježíšova života, slov a smrti. Nevěříme v proměnu chleba a vína; smyslem svatého přijímání je posilovat naši víru skrze připomínku.
Svaté přijímání se koná čtyřikrát ročně: o Vánocích, o Velikonocích, o Letnicích a o Díkůvzdání. Všechny náboženské svátky se v Transylvánii slaví tři dny, takže rozlišujeme první, druhý a třetí den každého svátku, a během každého z nich se v kostele koná bohoslužba. Ovšem svaté přijímání slavíme jen první den svátku. Před přijímáním máme bohoslužbu, která má stejný postup jako všeobecná nedělní bohoslužba. Když duchovní dokončí promluvu a pronese požehnání, usedne na své místo, přičemž shromáždění zazpívá zvláštní píseň, která se zpívá před přijímáním. Duchovní přijde ke stolu Páně a po přečtení krátkého biblického textu pronese kratší promluvu, po které následuje modlitba a pronesení modlitby Páně. Celé společenství obklopí stůl Páně a duchovní všem rozdělí nejprve chléb a pak víno. Obec zůstane kolem stolu, dokud všichni nepřijali chléb i víno. Po krátké modlitbě odejdou zase všichni členové obce na svá místa a bohoslužba se uzavře zpěvem písně ze zpěvníku. Duchovní pak odejde ke dveřím a čeká na odcházející členy obce, aby se s nimi mohl rozloučit. Každý unitář může přistoupit poprvé ke svatému přijímání ve čtrnácti letech, kdy máme obřad dosažení zralosti. Všichni dostanou poprvé svaté přijímání a pak smí přistupovat k přijímání společně s obcí.
Liturgie květinové slavnosti
Květinovou slavnost (virágközösség) začala naše obec slavit teprve před několika lety. Vychází z české Květinové slavnosti – chtěli jsme vytvořit něco podobně krásného jako je vaše Květinová slavnost. Vybrali jsme si k tomu Květnou neděli.
Základem liturgie naší Květinové slavnosti je obecná nedělní liturgie. Požádáme členy obce, aby přinesli květiny a umístili je kolem stolu Páně. Na konci bohoslužby, když všichni odcházejí domů, odnáší si zas každý po jedné květině. Je to pro nás oslavou rozmanitosti našeho společenství. Když vidíme kolem stolu Páně překrásné květiny, uvědomujeme si, jak jsme rozmanití a jak pestré společenství vytváříme, i jak je krásné, když jsme pospolu. Tím, že si každý odnášíme domů květinu, připomínáme si také místo, kam patříme. Květinová slavnost se u nás stala jednou z nejoblíbenějších událostí církevního roku. Jsme vděční, že svoji víru takto sdílíme i s našimi bratry a sestrami v České republice.
Z toho, co jsem uvedla, můžete vidět, že ústředním prvkem unitářské liturgie je promluva založená na biblickém textu, a tak je zřejmé, že cílem unitářské bohoslužby je vychovávat.
Přeložila Ruth Jochanan Weiniger.
Text byl uveřejněn v časopise Tvůrčí život 2023/01.
