Vzpomínáte si na tu dobu? Významné události roku bývaly předznamenány překvapením v podobě pohlednice, korespondenčního lístku nebo dopisu v poštovní schránce. Ať už to byly Vánoce, Velikonoce, narozeniny či jmeniny, nebo připomínka toho, že naši blízcí si užívají zasloužené dovolené.
Taková pohlednice kolovala rodinou. Byl čten její obsah a radovali jsme se také z její výtvarné stránky. Podobnou slavnostní chvílí bylo také psaní pohledů. Cesta na výlet, dovolenou nebo významné svátky se neobešly bez toho, aniž bychom se ve shonu chvíli nezastavili, nevybrali ten správný motiv pro našeho adresáta a vlastní rukou mu nevěnovali krátký pozdrav a vzpomínku. Snad každý vzpomíná na svůj první pohled posílaný rodičům ze školního výletu: „Je tu hezky, vaří dobře.“ Dodnes je v mnohých rodinách uchováván mezi fotografiemi a rodinnými dokumenty. Pohlednice radost dávala v obou směrech. Obsahuje cosi magického, co může rozzářit náš den.
Kouzlo pohlednic, které spojovaly
Silvestr roku 1999 nás (s obavami z jevu Y2K) přenesl do nového tisíciletí, které se nese ve znamení digitalizace, urychlování a zhušťování komunikace. Zkratky a emotikony se pomalu a jistě z krátkých textových zpráv přenášejí do absolventských prací. Elektronická pošta se stala zcela běžnou a nezbytnou součástí našich životů. Komunikační platformy vyřeší spousty problémů. Esemeskou si objednáte oběd nebo se rozejdete s partnerem. Velké množství komunikace se vejde do sto šedesáti znaků, s výhodným tarifem zcela zdarma. Výtvarná hodnota žádná, historická hodnota nulová a duchovní a emoční rozměr značně pochybný. Naše poštovní schránky zaplavily letáky. Kam se podělo kouzlo pohlednic? A zmizelo úplně?
Kdysi jsem se registroval ve společnosti International Pen Friends. Společnost (s tradicí od roku 1967) sídlila v Irsku a za poplatek jste získali šestnáct adres lidí z vámi preferované destinace, kteří odpovídali vašemu věku, zájmům atd. Poměrně dlouho jsem si tak dopisoval s Misuzu z Japonska, Annou z Finska nebo Jacintou z Austrálie, psal jsem si s klukem z Litvy, dívkou z Papuy Nové Guiney a na další si už ani nevzpomínám. Mělo to své kouzlo, ale později postupně všichni přešli na elektronickou poštu, kouzlo se vytratilo a chuť psát taky. Po delší době jsem našel tyto své staré dopisy a zastesklo se mi po vůni pohlednic a dopisního papíru, chuti známkového lepidla a vzteku nad tím, když v čistopise dopisu či pohlednice uděláte v poslední větě chybu a začínáte znova, aby to přece nějak vypadalo.
Postcrossing: pohlednice, které cestují světem
Náhoda tomu chtěla, že jsem objevil podobný projekt. Jmenuje se „postcrossing“ a spočívá ve vzájemné výměně pohlednic mezi lidmi, kteří se vůbec neznají. Oproti IPF má několik výhod. Je zdarma. Od IPF jsem dostal šestnáct adres, ale z těch mi zhruba polovina na můj první dopis ani neodepsala. „Postcrossing“ vám garantuje, že svou očekávanou zásilku dostanete. A jak to funguje? Na příslušných internetových stránkách se zaregistrujete. Registrace je zdarma. Vyplníte svůj profil. Co o sobě a svých preferencích uvedete, je čistě na vás.
A pak nastává ta očekávaná chvíle. Po registraci máte možnost losovat si svých prvních pět adresátů. Vylosujete si adresáta. Podíváte se na jeho profil, na kterém se ideálně dočtete, odkud je, co dělá, co ho zajímá, jaké pohlednice preferuje. Pokud je zodpovědný a své pohlednice skenuje, můžete se podívat, jaké už z vaší země obdržel. A pak přichází druhá očekávaná chvíle. Vybíráte „Tu Správnou Pohlednici“. Píšete adresu a vymýšlíte text. Nesmíte zapomenout zapsat na pohlednici její identifikační číslo. A pak už jen stačí nalepit známku nebo zajít na poštu a čekat. Až adresát obdrží vaši pohlednici, podle identifikačního čísla ji zaeviduje a v rámci toho vám může poslat poděkování, které vám systém pošle na e-mailovou adresu. Jakmile máte zaregistrovanou odeslanou pohlednici, sami se dostáváte do slosování. To znamená, že za každou odeslanou pohlednici máte jednu doručenou jistou. A teď jen čekáte, kdo z celého světa si vybere právě vás.
Kam se podělo kouzlo pohlednic? A zmizelo úplně?
Z obyčejného posílání pohlednice se tak může stát zajímavý okamžik. Napětí při losování, výběr pohlednice podle profilu, zamýšlení se nad textem, čekání na doručení a poděkování za doručenou pohlednici. Na druhé straně je radost z přijaté pohlednice. Když se nad tím zamyslím, celý projekt mě přinutil v dnešní hektické době se na chvíli zastavit a věnovat svůj čas a drobné úsilí někomu cizímu, koho mi náhodně přidělí systém. Občas dám pohlednici do obálky a přibalím malý dárek, sáček s čajem, cukr, jízdenku hromadné dopravy, magnetku nebo několik starých poštovních známek. Reakce bývají milé a potěšující. Na druhé straně, když mi pohlednice přijde, přečtu si ji, prohlédnu a přemýšlím o člověku, který mi ji poslal. Na textu a výzdobě je vidět čas, který mi ten člověk dal, a jeho snaha udělat můj den krásnější. Potom pohlednici zaregistruji a milému neznámému, či neznámé, poděkuji. Pak teprve vidím jeho profil. Posílání pohlednic tak může mít i hlubší význam. A co to udělalo se mnou? Už zase posílám pohlednice z dovolených, výletů, k výročím a svátkům. A věřte mi, dělám tím svým blízkým obrovskou radost. Člověk by nečekal, co všechno může znamenat taková obyčejná pohlednice. A že se díky projektu „postcrossing“ dají uzavřít i zajímavá přátelství na dálku? O tom někdy příště.
Text byl uveřejněn v časopise Tvůrčí život 2022/4.
