Rozhovor s Bárou Procházkovou
Komunitní centrum Unitaria je celkem novou záležitostí. Jak přišel nápad, že unitáři budou mít své vlastní komunitní centrum?
U úplných počátků jsem nebyla. Konkrétní nápad jde za unitáři, především za předsedkyní Kristýnou. Ta našla grant od Magistrátu hlavního města Prahy a z EU, který spojoval rekonstrukci s programem. Jednalo se o šestiletý projekt, z něhož se financovala nejen rekonstrukce prostoru, ale zároveň se z tohoto grantu financoval i tříletý provoz, který skončil letos v srpnu.
Jaké konkrétní aktivity komunitní centrum nabízelo veřejnosti?
Bylo toho poměrně hodně, prostor byl otevřen především pro děti a rodiny s dětmi, matky s dětmi, seniory a ohrožené skupiny. Pro seniory zmíním například kurz trénování paměti, univerzitu třetího věku pro seniory s vnoučaty nebo třeba bridžový kroužek či kulturní akce. Pro rodiny s dětmi byla dvakrát týdně otevřená herna a kavárna. Rodiče tam mohli dítě přebalit, nechat ho hrát si, sami se připojit na wifi a pak v klidu pracovat nebo si trochu odpočinout. A s tím souvisí i další program. Nabízeli jsme například workshopy pro matky, které se po rodičovské chtějí vrátit do pracovního procesu.
Kavárna pro rodiče s dětmi v centru města je určitě zajímavý počin. Napadlo vás tento nápad posunout ještě o něco dále a rozšířit nabídku i pro děti školního věku?
Ano, proběhly tady už desítky koncertů základních uměleckých škol, které byly za tuto možnost vděčné. Taky tady proběhla celá řada dobročinných akcí jako například aukce obrázků dětí z pěstounských rodin. Teď ale tento systém skončil a od září začalo komunitní centrum úplně poprvé fungovat samo na sebe.
Vstup do KC Unitaria z ulice Anenská. (Všechny fotografie pochází z facebookové stránky Čeští unitáři.)
To bude poměrně velká změna. Jak hodláte s touto situací naložit? Co všechno bude nově KC nabízet a jak bude fungovat?
Máme tři základní pilíře. Tím prvním je komerční pronájem, což je pilíř, který má provoz financovat. A to je nesmírně důležité, protože bez peněz by to nešlo. Už teď máme domluvené pronájmy na akce, jako jsou swingové taneční večery, konference pro inkluzivní vzdělávání, taneční škola, vánoční besídky ZUŠ. Druhým pilířem jsou naše programy v oblasti vzdělávání. Plánujeme různé vzdělávací programy pro rodiče. Máme zkušenost, že je zajímají například témata, jak najít dobrou školu pro dítě, jak podpořit děti se speciálními vzdělávacími potřebami nebo naopak děti nadané. Vzdělávací workshopy chceme také jednou týdně pořádat pro studenty pedagogických oborů. Zde se dozvědí více například o tandemové výuce, vedení ke kritickému myšlení a podobně. Každou neděli odpoledne se také bude konat kroužek pro rodiče a děti – jakási kreativně spirituální možnost vzdělávání. Ten bude probíhat pod hlavičkou pražské unitářské obce. A třetí pilíř je takový mix. Centrum chceme nabídnout institucím aktivním ve vzdělávání, které chceme podpořit například tím, že dostanou lepší podmínky. Naším velkým klientem teď bude DAMU; jí budeme pronajímat poměrně velký prostor. Sídlí u nás také permakulturní knihovna. Není to náš program, ale je to přesný příklad myšlenky onoho třetího pilíře. Člověk si může nejen půjčit knížku, ale taky může mít na odborníky na toto téma spoustu otázek. Naším dalším programem je vzdělávací rodičovská knihovna. V té jsou umístěny publikace na téma rodičovství, výchova a vzdělávání s důrazem právě na typy vzdělávání. Už teď máme celou řadu publikací a stále nové a nové doplňujeme. Dále plánujeme zřídit předplatné několika odborných časopisů, které se věnují právě rodičovství a vzdělávání.
Chápu tedy správně, že klíčovým finančním zdrojem budou pronájmy?
Ano. Tedy kromě pár drobností, které budou placeny přímo z NSČU. A je taky potřeba zmínit, že nově bude provozovatelem KC Unitářská akademie. Velká část jejích vzdělávacích modulů se nově bude konat v komunitním centru. A také například různé unitářské konference. Anglicky mluvící unitářská obec tady bude mít na podzim výstavu, pražská obec tady má každou neděli shromáždění.
Jak jste vybírali instituce, které si budou prostor dlouhodobě pronajímat? Přece jen je potřeba i v tomto být velmi obezřetní.
To je hodně individuální. Žádostí o pronájem dostávám velkou spoustu. Ale velkou část z toho musí člověk odmítnout už jen proto, že je v tu dobu prostor plný. Například o úterní večer je vždy velký zájem, ale člověk nemůže vyjít vstříc deseti iniciativám zároveň, byť jsou smysluplné. Sama jsem oslovila studijní poradkyni, která s rodiči konzultuje způsoby vzdělávání jejich dětí, tedy dělá přesně to, co je i naším cílem. Pokud se nám někdo takový hodí, pozveme ho sami. Dalším nájemcem je například nezisková organizace z Brna – Prototýpci –, která se věnuje školením pro učitele v oblasti nových vzdělávacích přístupů, lega, nových technologií, robotů apod.
Prostory kavárny KC Unitaria.
Jak je to s účastí? Pokud se totiž jedná o externí pronájem, tam asi není počet návštěvníků tím, co by pro vás bylo nejdůležitější, ale pokud se jedná o program interní, jak je to u něj?
To potřebujeme zjistit. Teď se staneme komerčním prostorem. Zatím byly všechny vstupy zdarma, ale teď to bude jiné. Zároveň museli všichni návštěvníci KC podepsat kartu účastníka. Takže i když si například nějaká škola z Prahy pronajala prostor na vánoční besídku, věděli jsme potom, kolik lidí tam bylo, a to právě podle karet účastníků. To byly podmínky grantu. A jednalo se o tisíce lidí. Ale například myšlenka komunitního centra pro maminky, ta se ukázala ne úplně vhodnou, na Praze 1 to moc dělat nejde. Nebydlí tu totiž tolik mladých rodin jako třeba v Praze ve Stodůlkách. Pronajímali jsme třeba prostory mladým maminkám, které si u nás domluvily dětskou narozeninovou oslavu. To ano, maminky s dětmi tady jsou, ale není jich tolik, aby to utáhlo prostor komunitního centra. Další potíží je, že řada nájemců vnímá jako problematické to, že se u nás nedá pohodlně a zdarma zaparkovat.
Jak jste akce KC propagovali směrem k veřejnosti? A bude se to nyní měnit, nebo i v novém režimu navážete na zaběhlý systém?
Nejvíce jsme využívali letáčky a sociální sítě. Právě letáčky se totiž ukázaly jako velmi funkční. Protože když někdo přijde jednou do KC, tak ho zajímají i další akce, které se tam třeba až do konce roku dějí. Prostě takový systém „dám si to na ledničku“. Sociální sítě zase fungují nejlépe, když se vytvoří nějaká sdílená událost.
Provoz KC se od září proměňuje. Jak to bude nově se vstupným na jednotlivé akce?
Program bude nyní zpoplatněný, ale třeba rodičovská kavárna bude stále zdarma jako dosud, jen tu kávu si člověk bude muset zaplatit. Stále je to ale pod hranicí toho, co by lidé zaplatili v jiných kavárnách v centru Prahy.
Plány jsou to velkolepé a zní velice lákavě. Ono to ale není jen tak, ani ta sebelepší myšlenka se při realizaci nevyhne řadě překážek. Na co jste hlavně narazili vy?
Problém byl, že pro některé programy není cílová skupina na Praze 1. Mezi další problémy patří zmiňovaná nemožnost parkování, což mě docela překvapilo. I tři minuty od Karlova mostu mají lidé potřebu přímo na místě zaparkovat auto.
Konkurence programů je veliká a je důležité umět se prosadit, nabídnout něco lákavého. Nyní uvidíme, jak to bude fungovat za nových podmínek. Máme novou cílovou skupinu, což jsou pedagogové a lidé se zájmem o vzdělávání.
Vstupní prostor KC Unitaria.
A co provázání spolupráce s dalšími institucemi, které na Praze 1 fungují?
Kromě DAMU jsme zahájili spolupráci i s dalšími organizacemi na Praze 1. Příkladem je Pragkontakt, což je organizace pomáhající německým školám, které přijedou do Prahy, vytvořit program. Dají jim tam konkrétní tipy, provedou je Prahou nebo zorganizují například nějaké setkání s pamětníkem sametové revoluce na Národní třídě. Důležité také je, že se setkají čeští a němečtí žáci. Tato spolupráce funguje velmi dobře a je to stále oblast vzdělávání, takže v tomto chceme pokračovat i nadále.
S novým fungováním komunitního centra se nabízí taky výzva vymyslet specifický program, který bude právě pro unitářské smýšlení typický. Máte něco takového v plánu?
Kristýna vymyslela program pro školy a třídní kolektivy mimopražských škol, které přijedou do komunitního centra a jsou ubytované přímo v prostorách KC, kde spí ve spacácích ve velkém sále. Ráno si udělají snídani v kavárně, což má rozměr lepšího tmelení kolektivu, a pak se účastní workshopu. Vybrat si mohou ze čtyř modulů: ekologie, tmelení kolektivu, urbanismus a poznej sám sebe. Nejsme s nimi samozřejmě celý den zavření v místnosti, ale každý den si také plánují program podle vlastních představ. Můžou jít na Pražský hrad, na exkurzi do Senátu, na parník, do divadla… Každá třída si udělá vlastní program. Je to finančně velmi přístupné, není potřeba platit ubytování. Původně jsme mysleli, že uděláme jeden pilotní program, abychom si vyzkoušeli, jaký bude zájem. Ukázalo se, že zájem je enormní. A zkušebních modulů jsme nakonec zorganizovali sedm. Nyní jsme vypsali další termíny a budeme mít devět volných míst pro devět třídních kolektivů, které budou mít za velmi dobrých finančních podmínek kvalitní program v Praze na několik dní.
Komunitní centra zřizovaná nějakou náboženskou organizací mají vždy nějaký náboženský přesah, který se propisuje i do vlastního směřování náboženské organizace. Jak je to u KC Unitaria?
Záleží na tom, jakou optikou se na to podíváme. Pokud se to týká týdenního programu, uvidíme minimálně shromáždění Pražské obce unitářů a nedělní program pro děti, který je také spirituálně laděný. My ale náboženský obsah mít vlastně nechceme, možná tomu říkejme spirituální akcent v některých částech nabídky. Já to beru spíš jako nabídku na základě principu otevřenosti, sebevzdělávání, rovných příležitostí. A myšlenka vzdělávání je propojitelná s řadou světových náboženství. Samozřejmě že kdyby chtěl pronájem výrobce cigaret, tak to s naším směřováním nekoresponduje. Důležitý je pro nás i morální směr.
Rozhovor vedla Kateřina Höferová.
Text byl uveřejněn v časopise Tvůrčí život 2024/4.
