Podle zprávy UNICEF z roku 2020 bylo na světě před dosažením osmnácti let sexuálně zneužito jedno z osmi dětí, a to jedna z pěti dívek a jeden ze třinácti chlapců. (1) Fenomén sexuálního zneužívání dětí překračuje hranice a vyskytuje se napříč zeměmi, sociálními kategoriemi i náboženskými skupinami, vyskytuje se tedy i v České republice. (2)
Zneužívání v náboženském kontextu
A podobné údaje máme i z církevních a náboženských společenství. V katolické církvi již existuje několik národních studií. Podle nich se 4 až 7 % duchovních dopouštělo sexuálního zneužívání nezletilých v rámci své služby. Na rozdíl od sekulárního prostředí byly dvě třetiny obětí chlapci a jedna třetina dívky. (3) Prostým hledáním pomocí vyhledávače Google lze nalézt články i zprávy o zneužívání v dalších církvích a náboženských společnostech, jako jsou pravoslavná církev, židovské i islámské komunity, hinduistické kláštery, amišská společenství atp., a existují již i studie z protestantského prostředí. (4)
Historický kontext
Často se objevují otázky, zda sexuální zneužívání je jev posledních desetiletí související se sexuální revolucí v 60. letech 20. stol. Avšak pohled do spisů církevních otců ukazuje, že již v době vzniku církve se zneužívání dětí ve společnosti vyskytovalo a církev ho postihovala tvrdými tresty. Vzhledem k tomu, jak se k dětem stavěl Ježíš, to bylo jen přiměřené. (5)
Definice sexuálního zneužívání dítěte
Abychom pochopili problematiku sexuálního zneužívání dětí, je třeba nejprve osvětlit několik pojmů. Nejprve zmíním definici sexuálního zneužívání dítěte. Jednou z prvních rozšířených definic byla definice Schechtera a Roberge z roku 1976, podle které je sexuální zneužívání dítěte „vtažení závislých, vývojově nezralých dětí a dospívajících do sexuálních aktivit, které plně nechápou, ke kterým jsou neschopni dát informovaný souhlas nebo které porušují sociální tabu rodinných rolí.“ (6) Dnes se nejčastěji používá definice zdravotní komise Rady Evropy z roku 1999: je to jakékoli nepatřičné vystavení dítěte pohlavnímu kontaktu, činnosti či chování. Zahrnuje jakékoli sexuální dotýkání, styk či vykořisťování kýmkoli, komu bylo dítě svěřeno do péče, anebo kýmkoli, kdo dítě zneužívá. (7) Jde tedy o to, že dospělá nebo starší mladistvá osoba vykonává sexuální akty na dětech nebo je do těchto aktů zapojuje, aby se sexuálně vzrušila. Děti vzhledem ke svému stadiu vývoje a vzhledem k nerovným mocenským poměrům nejsou schopné se sexuálními akty informovaně a svobodně souhlasit a odhadnout jejich psychické, fyzické a sociální následky. Podle Úmluvy o právech dítěte (8) se dítětem míní osoba mladší 18 let. Někdo by mohl namítnout, že co se týče sexuality, adolescenti už nejsou děti. Podíváme-li se však do učebnic vývojové psychologie, zjistíme, že fyzická vyspělost v dospívání není na stejné úrovni jako psychická či sociální. Dospělý má vždy navrch. Ani 18 let není nějaká magická hranice, kdy se z dítěte stane dospělý se vším všudy. Psychika mladých dospělých je stále nestabilní a vyvíjí se, a až přibližně ve 25 letech dozrává ta část mozku, která je zodpovědná za schopnost sebekontroly. (9)
Podle zprávy UNICEF z roku 2020 bylo na světě před dosažením osmnácti let sexuálně zneužito jedno z osmi dětí. (Foto © pixabay.com.)
Formy sexuálního zneužívání
Co si představit pod pojmem sexuální zneužívání? Sexuální zneužívání se dělí na dotykové a nedotykové formy. Mezi ty dotykové patří pohlavní styk vaginální, anální, orální, pronikání prstů, jazyka nebo předmětu do konečníku či vaginy, dotýkání se dítěte na erotogenních zónách nebo nucení dítěte dotýkat se intimních oblastí pachatele apod. K bezdotykovým patří nucení dítěte k obnažování se a jeho fotografování či filmování, nucení dítěte sledovat pornografii, obnažovat se před ním, sledovat ho nahé například ve sprše, slovní obtěžování sexuálního obsahu apod. (10) Takové jednání může na dítěti zanechat dalekosáhlé fyzické i psychické následky. Kromě fyzických zranění, pohlavních nemocí či těhotenství se trauma ze zneužívání může projevovat například nočními můrami a pomočováním, výbuchy agrese, nadměrným mytím, nebo naopak odmítáním hygieny, bolestmi zad, břicha, sexuálními projevy neodpovídajícími věku, strachem ze sexuality, nebo naopak promiskuitou, zneužíváním alkoholu a drog, poruchami příjmu potravy atd. I v dospělosti pokračují následky, jako jsou potíže s důvěrou, potíže se závislostmi, nevyjasněná pohlavní identita, sexuální dysfunkce či gynekologické obtíže u žen, pronásledování flashbacky, na jejichž základě se oběti chovají nepřiměřeně ke svému okolí, nebo nepřijetí vlastního těla. (11) Podle organizace RAINN (Rape, Abuse & Incest National Network) se u obětí sexuálního zneužívání v dětství oproti průměru vyskytují 3× častěji deprese, 13× častěji alkoholismus, 26× častěji užívání drog a 4× častěji pokusy o sebevraždu. (12) V náboženském kontextu potom u obětí může dojít ke ztrátě důvěry v náboženství a v jeho představitele i ke ztrátě víry v Boha. Dochází ke znehodnocení důležité části života, který byl spojen s náboženskou výchovou a zkušeností víry, a někdy se objeví neschopnost pokračovat v životě víry a s prostředky, na které byly oběti zvyklé, protože je nyní mají spojené se zneužíváním (prostory, modlitby, doteky…). Oběti mohou ztratit schopnost najít smysl své existence, svého života. Vyskytují se u nich hluboké pocity bezcennosti, dostaví se sebeobviňování, pocit viny, pocit, že spáchaly neodpustitelný hřích, pocit (věčného) zavržení. Přitížit jim může negativní pohled na sexualitu a nepřiměřený důraz na zachování panenství v jejich náboženském prostředí. (13)
Kdo jsou pachatelé?
Našim dětem nehrozí nebezpečí hlavně od cizích lidí. Je sice dobře učit děti, že nemají nikam chodit s cizími lidmi, podle statistik ale sexuální násilníci většinou (až z 85 %) pocházejí z blízkého okolí oběti a děti je znají. Jsou to rodinní příslušníci, sousedi, trenéři, učitelé, vychovatelé, duchovní apod. (14) Obecně jsou sexuální delikty jedněmi z nejvíce latentních deliktů, kdy oběť nahlásí tento trestný čin nějaké autoritě jen asi ve 4 až 10 % případů, a často až po velmi dlouhé době. Hlavními důvody mlčení jsou stud, strach z pachatele a nechuť ublížit pachateli. (15) Podle australského výzkumu pak oběti z náboženských rodin udávaly jako důvod mlčení strach kvůli vztahu k sexu a sexualitě v náboženském společenství, strach z vyloučení ze společenství věřících, neochota „pošpinit“ náboženskou organizaci, institucionální bariéry (kultura utajování, nevhodná reakce vůči dětem, které se svěřily, nevhodné prostředky) a vysoký status a autoritu služebníků v náboženských společnostech, kvůli níž se obávali, že se jim nebude věřit. (16) Sexuální zneužívání není diagnóza, ale stav. Proto se nedá zjistit žádným testem a také nesouvisí jen s parafiliemi (pedofilií, hebefilií atd.). Nejčastějšími pachateli jsou dospělí heterosexuální muži, u kterých se vyskytuje psychosociální a sexuální nezralost nebo porucha osobnosti. (17)
„Průměrně se svěří osm až patnáct let po skončení zneužívání, ale třeba i po padesáti letech.“ (Foto © pixabay.com.)
Jak funguje „grooming“
Většina pachatelů nenapadá své oběti náhle nebo pomocí síly, ale používají tzv. „grooming“ proces. (18) Ten zahrnuje výběr vhodné oběti, získávání důvěry jak oběti, tak případně i její rodiny, naplňování potřeb oběti (pozornost, dary, výhody…). Potom pachatel oběť pomalu izoluje a vytváří situace, kdy je s ní sám. Následuje sexualizování vztahu: sexuálně motivované řeči, doteky, svlékání, sledování pornografie. Pachatel může také používat tzv. promotory: alkohol, drogy, zmíněnou pornografii, sexuální vtipy, které pomáhají přemoci oběť i vlastní vnitřní zábrany. Oběť je již na pachateli dostatečně závislá a důvěřuje mu. Ten pak upevňuje svou kontrolu nad ní pomocí emoční manipulace, jako jsou výhrůžky, důraz na „speciální přátelství a pouto“ mezi nimi, společné tajemství či vydírání. Grooming je pomalý proces, při kterém pachatelé na oběti obvykle netlačí, ale pomalu narušují ukotvení svých obětí; proto se jim také často podaří oběti přesvědčit, že jsou komplici nebo že to chtěly. Nejedná se však o dobrovolný vztah, protože oběť z něj nemůže odejít bez vážných negativních následků pro sebe. Náboženské prostředí může sexuálnímu zneužívání paradoxně napomáhat. Vedoucí postavení v církvi totiž dává pachateli snadný přístup k obětem už z titulu své funkce. Má velké znalosti ze soukromí druhých lidí, které může používat k manipulaci. Obvykle má nad sebou malý nebo žádný dohled, ale naopak se těší velké důvěře. K manipulaci může používat i pseudoduchovní argumenty a falešnou spiritualitu, kterou si vymyslel a která vyhovuje jeho záměrům, a manipulovat svědomím oběti, protože ví, že poslušnost Bohu a dobrý duchovní život jsou pro věřícího člověka nesmírně důležité. Jeho autoritu v teologických a duchovních znalostech často nikdo nezpochybňuje. Okolí oběti je slepé k varovným signálům, protože od duchovních vedoucích nic špatného neočekává. (19) Svěří-li se nám tedy někdo s tím, že se nachází v nějakém takovém vztahu, věřme mu a nezpochybňujme, co říká. To, že se svěřil právě nám, je projev veliké důvěry. Oběti obvykle učiní sedm až deset pokusů, než se někomu svěří, a nevhodná reakce je může umlčet navždy. Jen asi třetina obětí se někomu svěřila ještě v dětství. Průměrně se svěří osm až patnáct let po skončení zneužívání, ale třeba i po padesáti letech. (20)
Praktické kroky a pomoc
Ekumenická rada církví vydala v roce 2023 brožuru o prevenci a řešení sexuálního zneužívání nejen v církvi. (21) V ní jsou kromě základních informací o fenoménu zneužívání nezletilých uvedeny také kontakty, kam je možno se obrátit o radu či pomoc. Kromě zástupců jednotlivých církví se oběti, rodič nebo kdokoliv, kdo se potřebuje svěřit či získat informace, může obrátit například na organizace: Někdo Ti uvěří – poradenství a propojení lidí s příběhem sexuálního zneužívání (www.nekdotiuveri.cz; napiste@nekdotiuveri.cz), ProFem – sociální, právní a psychoterapeutické poradenství (www.profem.cz), Šance dětem – pomoc dětem zasaženým domácím násilím (www. sancedetem.cz), Linku bezpečí (linkabezpeci.cz, nonstop tel. 116111) či Křesťanské terapeutické centrum (ktcentrum.cz). Kniha Obete sexuálneho zneužívania detí medzi nami přední slovenské odbornice Slávky Karkoškové, která obsahuje i křesťanská specifika problému, i další její publikace na toto téma jsou volně ke stažení na stránce www.sexualne-zneuzivanie.sk.
Někdo Ti uvěří je sdružením lidí, kteří mají zkušenost se zneužíváním v církvích, a odborníků, kterým leží na srdci tato problematika. Nabízí obětem bezpečné prostředí, kde mohou sdílet, co se jim přihodilo. Vzdělává v oblasti prevence sexuálního zneužívání a pomoci obětem i komunitám, a to zvláště v náboženském kontextu. Členům spolku záleží na církvi i lidech v ní a kolem ní. Nepřestávají mít naději, že odcizení způsobené zneužíváním jde překonat. Kontaktovat Někdo Ti uvěří můžete na adrese napiste@nekdotiuveri.cz, případně na webových stránkách www.nekdotiuveri.cz.
(1) Srov. UNICEF, Action to End Child Sexual Abuse and Exploitation: A Review of the Evidence 2020 [cit. 2. 4. 2024].
Dostupné z: www.unicef.org/media/89096/file/CSAE-Report-v2.pdf
(2) Srov. Petr Weiss a Jaroslav Zvěřina, Sexuální chování v ČR – situace a trendy, Praha: Portál 2001, s. 117.
(3) Srov. např. tzv. John Jay Report, zprávu o sexuálním zneužívání nezletilých katolickými kněžími a jáhny v USA v letech 1950–2022 [cit. 2. 4. 2024], dostupné z: www.usccb.org/sites/default/files/issues-and-action/child-and-youth-protection/upload/The-Nature-and-Scope-of-Sexual-Abuse-of-Minors-by-Catholic-Priests-and-Deacons-in-the-United-States-1950-2002.pdf, nebo francouzskou zprávu CIASE [cit. 2. 4. 2024], dostupné z: https://www.ciase.fr/
(4) Srov. např. zprávy Royal Commission into Institutional Response to Child Sexual Abuse (Austrálie), dostupné z: www.childabuseroyalcommission.gov.au; The Independent Inquiry into Child Sexual Abuse (UK), dostupné z: https://www.iicsa.org.uk; The Church of England, dostupné z: www.churchofengland.org; Evangelische Kirche in Deutschland, dostupné z: www.ekd.de; Southern Baptist Convention, dostupné z: https://caringwell.com/wp-content/uploads /2019/06/SBC-Caring-Well-Report-June-2019.pdf [cit. 2. 4. 2024].
(5) Srov. Brendan Daly, Sexual Abuse and Canon Law, Compass, vol. 43, no. 3, 2009, s. 33–40, dostupné z: https://www.tekupenga.ac.nz/home/our-people/ brendan-daly/; Martina Vintrová, Kanonická ustanovení ohledně sexuálního zneužívání nezletilých v historii latinské církve, Salve 3 , Praha: Krystal OP 2019, s. 139; James Corkery, Jesus and Children: Images of Loving God, in: Karlijn Demasure , Katharina Fuchs a Hans Zollner (eds.), Safeguarding: Reflecting on Child Abuse, Theology and Care, Leuven: Peeters 2018, s. 5–16.
(6) Srov. Eva Vaníčková, Kamil Provazník a Zuzana Hadj-Moussová, Sexuální zneužívání dětí, I. díl, Praha: Karolinum 1997, s. 12–13.
(7) WHO, Report of the Consultation on Child Abuse Prevention, 29–31 March 1999, WHO, Geneva [cit. 2. 4. 2024]. Dostupné z: https://iris.who.int/handle/10665/65900; Jiří Dunovský, Zdeněk Dytrych, Zdeněk Matějček a kol., Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě, Praha: Grada Publishing 1995, s. 245.
(8) Srov. Úmluva o právech dítěte [cit. 2. 4. 2024]. Dostupné z: vlada.gov.cz/assets/ppov/rlp/vybory/pro- -prava-ditete/Preklady-dokumentu-OSN.pdf
(9) Srov. Kateřina Thorová, Vývojová psychologie: Proměny lidské psychiky od početí po smrt, Praha: Portál 2015, s. 356–443.
(10) Srov. Slávka Karkošková, Obete sexuálneho zneužívania detí medzi nami, Veľký Šariš – Kanaš: Ascend 2016, s. 19–23.
(11) Srov. Slávka Karkošková, Obete sexuálneho zneužívania detí medzi nami, Veľký Šariš – Kanaš: Ascend 2016, s. 19–23 a 35–37.
(12) Dostupné z: https://www.rainn.org/about-rainn [cit. 2. 4. 2024].
(13) Srov. Slávka Karkošková, Obete sexuálního zneužívania detí medzi nami, Velký Šariš – Kanaš: Ascend 2016, s. 234–320.
(14) Vladimír Hort a kol., Dětská a adolescentní psychiatrie, Praha: Portál 2000, s. 386–390; Slávka Karkošková, Obete sexuálního zneužívania detí medzi nami, Velký Šariš – Kanaš: Ascend 2016, s. 24.
(15) Slávka Karkošková, Obete sexuálního zneužívania detí medzi nami, Velký Šariš – Kanaš: Ascend 2016, s. 35–45.
(16) Srov. Bravehearts. Dostupné z: https://bravehearts. org.au [cit. 2. 4. 2024].
(17) Petr Weiss a kol., Sexuální zneužívání dětí, Praha: Grada 2005, s. 20–21. 18 Srov. např. NSPCC. Dostupné z: https://www.nspcc. org.uk/what-is-child-abuse/types-of-abuse/grooming [cit. 2. 4. 2024].
(19) Srov. Andrew S. Denney, Kent R. Kerley a Nickolas G. Gross, Child Sexual Abuse in protestant Christian Congregations: A Descriptive Analysis of Offense and Offender Characteristics, Religions 9 (1), 2018, s. 27–40.
(20) Srov. Slávka Karkošková, Obete sexuálního zneužívania detí medzi nami, Velký Šariš – Kanaš: Ascend 2016, s. 44–45.
(21) Brožura je k volnému stažení dostupná na: https:// www.ekumenickarada.cz/in/3296/brozura_o_prevenci- _a_reseni_sexualniho_zneuzivani_nejen_v_cirkvi [cit. 2. 4. 2024].
Text byl uveřejněn v časopise Tvůrčí život 2024/02.
