Jaké to je být zároveň nadporučíkem Aktivní zálohy Armády ČR a středoškolským učitelem informatiky? Jak se vyrovnat s tlakem vojenských nasazení i otázkami smyslu, které vyvstávají v extrémních situacích? Tento osobní příběh přibližuje propojení civilního a vojenského života, význam duchovní odolnosti i roli kaplanů v armádě – tam, kde odvaha, víra a služba druhým dostávají zcela konkrétní podobu.
Jsem členem Aktivní zálohy ozbrojených sil České republiky, mám hodnost nadporučíka.
Aktivní záloha představuje moderní a dynamickou složku Armády ČR. Na rozdíl od tradičních vojenských záloh se „záložáci“ každoročně účastní cvičení, operačních nasazení a misí. Jsme ve služebním poměru, ale zároveň vykonáváme civilní zaměstnání. Naše uvolnění na výkon služby je řízeno zákony a regulacemi.
Jak síla ducha a vzájemná podpora formují odolné vojáky
Během své vojenské kariéry jsem se setkal s mnoha situacemi, které představovaly značnou náročnost a zátěž nejen pro jednotlivce, ale i pro celé skupiny. Vojenské prostředí často vyžaduje rychlé a rozhodné akce, čelíme nebezpečí, stresovým situacím a obrovskému tlaku. Tyto faktory mohou mít významný vliv na psychiku a emocionální stabilitu vojáků. Jedním z příkladů složitých situací, s nimiž jsem se setkal, byla operační nasazení v nemocnicích či při živelních pohromách, ve kterých jsme se zapojovali. Přítomnost nebezpečí a neustálý tlak na výkon mohou vyvolávat stres, úzkost a trauma. Je důležité mít v takových okamžicích podporu a mechanismy pro zvládání emocí a stresu, abychom mohli pokračovat ve svých povinnostech.
V rámci své vojenské kariéry jsem se učil, jak se vyrovnávat se složitými situacemi a jak poskytovat podporu svým kolegům. Důležitá je komunikace, porozumění a vytváření prostředí, kde se vojáci mohou otevřeně vyjadřovat o svých emocích a hledat pomoc, pokud ji potřebují. Vytváření silných vazeb a týmového ducha může také přispět k lepšímu zvládání obtížných situací. Složité situace jsou neodmyslitelnou součástí vojenského života, a proto je důležité, abychom byli připraveni a vybaveni pro jejich zvládání. Věnování pozornosti psychickému zdraví a podpora vojáků v jejich emocionální pohodě jsou nedílnou součástí zajištění efektivních a vyvážených vojenských sil.
Význam duchovní podpory v armádním prostředí
Vojenské prostředí může představovat výzvu nejen pro fyzickou a psychickou stránku jednotlivců, ale také pro jejich duchovní rozměr. Právě v nelehkých situacích, při vystavení nebezpečí a stresu hledá mnoho vojáků podporu a smysl ve své víře a duchovnosti.
Vojenské operace často konfrontují vojáky s vlastní zranitelností, s hranicemi lidského života a otázkou smyslu. V takových chvílích se mnozí obrací k víře a duchovním hodnotám, které jim poskytují sílu, naději a pocit ochrany. Náboženské a duchovní praktiky se stávají nástrojem k nalezení vnitřního klidu a posílení své odolnosti v obtížných okamžicích.
Duchovní rozměr vojenské služby se může projevovat různými způsoby. Někteří vojáci se obrací k modlitbě nebo meditaci jako prostředku pro nalézání pokoje a síly. Jiní hledají společenství a podporu ve své náboženské komunitě, kde nacházejí možnost sdílení podobných hodnot a posilování své víry. Vojenské prostředí vytváří také příležitosti pro duchovní růst a reflexi. Úzkostné situace a vystavení vlastním hranicím mohou vést vojáky k otázkám existence, morálky a smyslu života. Přemýšlení nad těmito otázkami a hledání odpovědí může přinést hlubší pochopení a duchovní zralost.
Armáda často poskytuje prostředky a podporu pro duchovní potřeby svých příslušníků. Vojenští kaplani jsou k dispozici pro vojáky různých náboženských vyznání, aby jim poskytli pastorální péči, podporu a prostor pro sdílení svých duchovních zkušeností. Vojenské prostředí tak může sloužit jako kulisa pro hledání a rozvoj duchovních potřeb vojáků. Zároveň je důležité respektovat různorodost víry a duchovních přesvědčení jednotlivců a zajistit, aby nebyla omezena svoboda vyznání a právo na vlastní duchovní prožitek.
Celkově lze říci, že vojenské prostředí přímo vybízí k uvědomění si duchovní dimenze života a k hledání podpory a síly ve víře a duchovnosti. To může posílit odolnost vojáků a přispět k jejich celkové pohodě a schopnosti čelit nástrahám vojenského povolání.
Petr Hofman je členem Obce širšího společenství českých unitářů. (Všechny fotografie z archivu Petra Hofmana.)
Proč potřebujeme armádu i přesto, že usilujeme o mír
Máme armádu i přesto, že usilujeme o mír, protože zajištění a ochrana míru vyžadují schopnost bránit se a odvracet potenciální hrozby. Armáda plní klíčovou roli v udržování stability a bezpečnosti země, ačkoli cílem je minimalizovat potřebu jejího skutečného nasazení. Obrana a odstrašení jsou základními funkcemi armády. Její přítomnost a schopnost rychlé reakce na vnější hrozby vytvářejí silný odstrašující efekt. Díky tomu se snižuje pravděpodobnost, že by naše země byla napadena nebo ohrožena.
Armáda tedy slouží jako pojistka proti agresi a útokům, což v konečném důsledku přispívá k udržování míru. Kromě toho napomáhá armáda udržovat mír a stabilitu i tím, že se zapojuje do mírových misí a humanitárních operací. V takových případech je nasazována ke stabilizaci konfliktních oblastí, poskytování humanitární pomoci a budování důvěry mezi stranami. Tím přispívá k obnově míru a podpoře bezpečnosti a rozvoje postižených regionů. Máme armádu proto, abychom mohli bránit naše hodnoty, svobodu a nezávislost. Přestože ideálním stavem je dosáhnout míru a vyřešit konflikty diplomatickou cestou, je nutné mít armádu jako poslední záchytný bod v případě selhání mírových řešení. To zajišťuje, že jsme připraveni čelit hrozbám, které by mohly narušit stabilitu a mír, a chránit naše občany a národní zájmy.
Důležité je také zdůraznit, že snahy o dosažení míru nevylučují nutnost udržovat a rozvíjet diplomatické vztahy s ostatními zeměmi. Diplomacie, dialog a spolupráce jsou klíčovými nástroji při snaze o udržení míru. Armáda v této rovnováze slouží jako záloha a zajišťuje, že jsme připraveni čelit případným hrozbám a ochránit svobodu a bezpečnost naší země.
Úlohou kaplanství je poskytovat duchovní služby
Kaplanská služba v Armádě České republiky je specifická forma duchovního zázemí a podpory pro příslušníky armády v rámci tzv. Duchovní služby AČR. Kaplani jsou duchovními pracovníky, kteří poskytují pastorační péči, duchovní podporu a morální vedení vojákům v rámci vojenského prostředí. Kaplanství v armádě je otevřené pro příslušníky různých křesťanských vyznání církví, které jsou sdruženy v Ekumenické radě církví, a proto kaplani zastupují tyto církve. Jejich úlohou je poskytovat duchovní služby, jako jsou bohoslužby, svátosti, modlitby, rituály a poradenství, v souladu s potřebami a přesvědčeními jednotlivých vojáků.
Kaplanská služba se řídí určitými normami a směrnicemi. Jednou z hlavních směrnic je Vojenský duchovní řád, který upravuje činnost kaplanů v Armádě ČR. Tento dokument definuje role a povinnosti kaplanů, jejich postavení v armádě, etické normy a zásady chování. Vojenský duchovní řád také určuje spolupráci a koordinaci kaplanské služby s ostatními vojenskými jednotkami a institucemi. Kaplani v armádě mají také své vlastní vzdělávací a odborné požadavky. Pro svou činnost musí splnit příslušné teologické a duchovní vzdělání, kterým se zaručuje jejich církev, a absolvovat vojenský výcvik a přípravu. Jsou součástí armádní struktury a spolupracují s dalšími vojenskými složkami, jako jsou velitelské a personální oddělení.
Vojenského kaplana potvrzuje Ekumenická rada církví, biskupská konference a hlavní vojenský kaplan. Za úvahu stojí, jak by se případně řešila kaplanská služba z hlediska NSČU, která má přiznaná svá práva, ale není součástí Ekumenické rady církví. Co by to znamenalo pro české unitáře, když by jejich kandidáta musela schválit navíc katolická biskupská konference. Toto jsou otevřené otázky, na které by bylo zapotřebí odpovědět.
Petr Hofman je nadporučík a člen Aktivní zálohy ozbrojených sil České republiky.
Mezi vírou a vojenskou službou: zkušenosti, hodnoty a duchovní podpora
Různorodost náboženských vlivů mě i v mé výchově v ateistickém prostředí obohatila a přiměla se zamyslet nad otázkami víry a spirituality. I když jsem vyrůstal bez náboženského vyznání, byl jsem vystaven evangelickým a židovským tradicím a hodnotám prostřednictvím rodinného okruhu a kulturního kontextu. Moje zkušenost s tímto duchovním odkazem mě vedla k angažování se jako laický duchovní v malém evangelickém sboru na vesnici, kde jsem nejen sloužil jako administrátor, ale také jsem se aktivně podílel na organizaci bohoslužeb a společenských aktivit. Chtěl jsem vytvářet prostor pro komunitu, ve které by byla vzájemná podpora, otevřená diskuse a respekt k různorodým perspektivám. Bohužel jsem se v průběhu svého angažmá setkal s extrémními přístupy některých duchovních, kteří zneužívali víry k šíření nezdravých názorů a nenávisti. Například tvrzení, že pandemie covidu-19 je dar od Boha a očkování je satanské, nebo podpora ruské agrese. Tyto extrémní postoje a intolerance vůči lidem odlišného přesvědčení, vyznání a orientace mě hluboce znechutily, takže jsem se rozhodl se sborem rozloučit.
Moje setkání s vojenskými kaplany v armádě však bylo jiného charakteru. Vzhledem ke svému vojenskému zaměření jsem měl příležitost spolupracovat s vojenskými kaplany jako kolegy vojáky. Diskuse a rozhovory s nimi byly otevřené a plodné a vždy jsem ocenil jejich porozumění a podporu. Tyto interakce mě motivovaly a přivedly k myšlence stát se vojenským kaplanem. Mým cílem je sdílet své zkušenosti a poskytnout podporu a duchovní péči příslušníkům armády, kteří mohou čelit náročným situacím a výzvám.
Moje dlouhodobé zapojení v armádě mi umožnilo nasbírat bohaté zkušenosti s vojenským prostředím a pochopit specifika, která vojáci zažívají. Být vojenským kaplanem by pro mě znamenalo sloužit a podporovat ty, kteří slouží v armádě. A podporovat je nejen jako vojáky, ale také jako jednotlivce s jejich osobními potřebami a výzvami. Cítím, že kombinace mého vojenského vzdělání a mého zájmu o duchovní péči by mi umožnila poskytnout vojákům zázemí, porozumění a podporu, kterou si zaslouží.
Text byl uveřejněn v časopise Tvůrčí život 2023/04.
