Tento příspěvek se snaží ve stručnosti nastínit historii buddhismu v českých zemích a popsat současný stav rozšíření tohoto nábožensko-filozofického systému, který významně ovlivnil a dosud ovlivňuje i naši vlastní unitářskou tradici.
Buddhismus je v České republice ve srovnání s některými evropskými zeměmi, především Anglií, Francií a Německem, zastoupen relativně málo.**² Zájem o něj však v posledních desetiletích neustále roste a také má při relativně nízkém počtu aktivních stoupenců poměrně široký okruh osob, které o jeho filozofii, meditace či jinou činnost projevují zájem, aniž by se sami za buddhisty považovali. Rovněž jeho historie je na našem území možná bohatší, než by napovídal počet samotných stoupenců.
HISTORIE
Znalost buddhismu byla v českém prostředí dlouho minimální. První text s buddhistickým námětem (pojednávající ovšem o konverzi buddhistického prince Josaphata ke křesťanství) přeložil údajně z latiny do češtiny Tomáš Štítný ze Štítného (cca 1335 – cca 1409).
Výrazněji počal buddhismus do českého prostředí pronikat na přelomu 19. a 20. století, a to hned z několika směrů. Předně z akademického prostředí v českých zemích působících indologů reprezentovaných jmény jako Moriz Winternitz (1863–1937), Vincenc Lesný (1882–1953) a Otakar Pertold (1884–1965). Ti se z velké části zabývali původním théravádovým buddhismem, zprostředkovaným zpočátku německo- a anglojazyčným prostředím.
Dalším okruhem zájemců o buddhismus byly skupiny mystiků a ezoteriků napojených zčásti na Teosofickou společnost. Tito lidé reprezentovaní v první generaci jmény Gustava Meyrinka (1868–1932) a Karla Weinfurtera (1867–1942) se orientovali hlavně na tibetskou formu buddhismu spojenou s jógovými praktikami.
Spisovatel Leopold Procházka patřil k prvním českým buddhistům. (Foto © wikimedia.com.)
Poslední skupinou osob, které přinášely do Čech poznání o buddhismu, byli ti, kteří se s ním seznámili v cizině, ale na rozdíl od akademiků takříkajíc „naživo“. Ať už to byl například popularizátor buddhismu Leopold Procházka, jenž ho poznal v Evropě, nebo krajané-cestovatelé, kteří se s buddhismem setkali na svých cestách po jihovýchodní Asii a do původní vlasti o něm posléze referovali. Za takového je možné například považovat údajně prvního českého théravádového mnicha Martina Novosada (Ňánasatta mahá théra, 1908–1984).⁵
Ve 20. a 30. letech 20. století dosáhla československá indologie evropské úrovně. Vincenc Lesný vydává svoje stěžejní dílo Buddhismus, jehož rozšířené vydání z roku 1948 se stane na dlouho hlavním veřejně dostupným zdrojem informací o buddhismu v Československu.
Rozkvět v té době zaznamenala i skupina ezoteriků. Díky činnosti spolku Psyché vedeného Karlem Weinfurterem a propagovaného v knižní sérii Ohnivý keř byl zájem zvláště o tibetský vadžrajánový buddhismus v tehdejším Československu relativně vysoký. Jednotliví učitelé, například František Drtikol (1883–1961) či Květoslav Minařík (1908–1974), založili vlastní „školy“, které do určité míry pokračují v jejich činnosti dodnes.
Válka, okupace i následný komunistický režim znamenaly významný zlom a český buddhismus do značné míry zatlačily buď do značně okleštěného akademického prostředí, nebo do disentu. A byť česká akademická orientalistika, pod kterou tato tématika zčásti spadá a kterou zde můžeme reprezentovat jménem Josefa Kolmaše (1933–2021), zakladatele moderní tibetologie, zůstávala na dobré mezinárodní úrovni, na veřejnost pronikaly informace o buddhismu pouze ojediněle. Z hlediska popularizace tématu měla vliv například dodnes čtivá a přes určité marxistické zabarvení i ceněná kniha Buddha Zbyňka Fišera.
Určitou zásluhu na přežití buddhismu ve veřejném prostoru má i NSČU, která od počátku 60. let poskytovala platformu pro omezené šíření buddhistických myšlenek v rámci „druhé generace“ českých buddhistických mystiků, především v osobě Eduarda Tomáše a jeho ženy Míly Tomášové.
Vincenc Lesný – přední český indolog. (Foto © wikimedia.com.)
Ke konci komunistického režimu, od sklonku 70. let a dále v 80. letech, začaly do českého prostředí pronikat i jiné formy organizovaného buddhismu. Dělo se tak především prostřednictvím nadšenců, kteří získávali kontakt na buddhistické skupiny v jiných, často západních zemích. Dalším nečekaným impulsem pro rozvoj buddhismu v českých zemích byl režimem organizovaný import pracovníků z komunistického Vietnamu, se kterým k nám pronikla i specifická – lidovější – forma vietnamského mahájánového buddhismu smíšeného s prvky konfucianismu a taoismu.¹¹
S pádem komunismu v roce 1989 zažil český buddhismus (stejně jako celá náboženská scéna) významné oživení. Některé skupiny, které dosud působily skrytě, mohly nyní svoje myšlenky volně propagovat. Dnes se dá říci, že v České republice mají zastoupení všechny hlavní buddhistické směry – od „jižního“ théravádového buddhismu přes „severní“ tibetský buddhismus (vadžrajána) po „východní“ mahájánový (zenový či čchanový) buddhismus, původním domovem především v Číně a posléze se dále rozvíjející v Japonsku a Koreji.
Dá se hovořit o tom, že se buddhismus v polistopadovém období v České republice etabloval jako jedno z nejaktivnějších náboženství, což bylo stvrzeno i organizačně, když v současné době existují v České republice již čtyři buddhistická uskupení jako registrované církve a náboženské společnosti.
Buddhistické náboženství přichází do České republiky okolo roku 1920. (Foto © pixabay.com.)
HLAVNÍ BUDDHISTICKÉ SKUPINY V ČESKÉ REPUBLICE
Buddhisté v České republice fungují v rámci jednotlivých komunit a skupin, které jsou často relativně prostupné, a není neobvyklé, že se někdo účastní činnosti v rámci více takových skupin, především jedná-li se o skupiny příbuzného směru.
Některá buddhistická centra, například pražský Lotus či západočeské meditační centrum Dibbavana, jsou záměrně „nekonfesionální“ a poskytují tak mj. „servis“ i četným zájemcům o buddhismus, kteří praktikují některé z meditačních technik, aniž by byli přímo napojeni na nějaké seskupení s jasně vymezenou denominací či byli dokonce jeho součástí.
THÉRAVÁDOVÝ BUDDHISMUS
Ač je théraváda považována za nejbližší původnímu učení, nepatří její stoupenci v České republice k nejpočetnějším. K théravádě se hlásí například skupina Boddhi – sdružení vzniklé v roce 1994 a postupně se rozrůstající o meditační centra po celé republice
(Bodhi Olomouc, Bodhi Brno, Dhamma-cakka Praha, Bodhi Svitavy, Bodhi Ústí nad Labem, Bodhi Ostrava, Dhammáráma ad.).
V Boddhi má původ i spolek Buddha Mangala ustavený za patronace ve Švýcarsku a Itálii žijícího mnicha českého původu Ashina Ottamy. Skupina se schází pravidelně k meditacím v pražském centru Lotus a snaží se skloubit praktikování dharmy s provozem v občanském životě.
Další skupinou je prostějovský spolek Karunā Sevena (založeno 2012), ustavený a vedený mniškou českého původu Visuddhi therī (ordinovaná 2003). Pravděpodobně nejstarším takovým projektem v Česku je ekologicky zaměřené centrum Shanta Vana v Malé Skále založené mnichem českého původu Dhammadípou.
K théravádové škole se dále hlásí například skupiny Dóan Pardubice, Dhamma Plzeň či skupina Přátelé Dhammy, která je napojena na tradici thajských lesních škol s významným evropským centrem Amaravátí v Anglii, a řada dalších.
„Buddhisté v České republice fungují v rámci jednotlivých komunit a skupin, které jsou často relativně prostupné.“ (Foto © pixabay.com.)
VADŽRAJÁNA (TIBETSKÝ BUDDHISMUS) A BÖN
Tibetský buddhismus je tradičně seskupen kolem čtyř hlavních škol – nejstarší je ňingma (vznikla již v 8. století), dalšími jsou kagjü a sakja (vzniklé v 11. století, v období nového šíření buddhismu v Tibetu). Poslední významnou linií tibetského buddhismu je škola gelugpa (vznikla ve 14. století). Uvedené členění není ovšem striktní. Není neobvyklé, že je někdo školen v postupech více škol.
„Marketingově“ pravděpodobně nejúspěšnější skupinou mezi českými buddhisty je skupina Buddhismu Diamantové cesty založená lamou Ole Nydahlem. Patří do školy kagjü a nabízí meditace a učení založené na linii 17. karmapy Thaje Dordžeho. Tato skupina provozuje řadu center po celé zemi, mimo jiné v Praze, Brně a Olomouci, která jsou součástí širšího řetězce snad až sedmi set meditačních center rozesetých v mnoha zemích světa.
Jinou větší organizací tibetského buddhismu působící na našem území je meditační sdružení Shambhala ČR, které je odnoží organizace Shambhala International založené Čögyamem Trungpou (1939–1987), popularizátorem tibetského buddhismu a jeho „zlobivým hochem“ působícím v tradici bláznivé moudrosti. Čögyam Trungpa byl rovněž úspěšným autorem řady publikací (Protnutí duchovního materialismu nebo Shambhala – Posvátná cesta bojovníka), které vyšly i v češtině.
Do linie kagjü patří dále například skupina Kagyu Samye Dzong působící v Plzni. Pražská skupina Karma Thesung Čhöling, duchovně vedená mniškou Khandro Rinpöčhe, je spojená s vydavatelstvím 108 Publishing a organizovaná propagátorem buddhismu Janem Komrskou. Ke škole gelugpa se hlásí například skupina Šedrub Ling pracující pod patronací Khjongly Rata.
Škola ňingma je u nás zastoupena například meditačními skupinami Rangjung Yeshe. Gomde Praha, nadací Tertön či skupinou Rigpa Česká republika, která je přímou součástí větší mezinárodní organizace čítající asi sto třicet center ve třiceti zemích světa. Organizaci v mezinárodním měřítku založil a dlouhá léta vedl Sogjal Rinpočhe (1947–2019), známý, současně však kontroverzní duchovní učitel²³ a autor publikace Tibetská kniha o životě a smrti, která se u nás dočkala několika vydání.
Do školy gelugpa patří u nás meditační skupina Rabten Čhödarling působící od roku 2002 v Liberci, která nabízí meditační ústraní, učení a praxe, často vedené hostujícími tibetskými lámy.
Mezi skupiny zaměřené na bön patří Bön Garuda, působící v pražském meditačním centru Lotus, či skupina Dzogčhen, která je součástí mezinárodní International Dzogchen Community a provozuje v České republice meditační centra v Praze, Brně a Plzni.
„Marketingově“ pravděpodobně nejúspěšnější skupinou mezi českými buddhisty je skupina Buddhismu Diamantové cesty. (Foto © wikimedia.com.)
MAHÁJÁNA A ZEN
Pro čtenáře bude možná překvapivé zjištění, že nejpočetnější skupinou stoupenců mahájány a buddhistů v České republice vůbec, stejně jako v celé Evropě, je vietnamská buddhistická komunita. Její „skrytost“ je dána z velké části uzavřeností v rámci vlastní etnické menšiny. Přestože se jejích aktivit účastní i mladší osoby s dobrou znalostí češtiny, probíhají obřady i společenský kontakt z valné části ve vietnamštině. Skupina zároveň praktikuje to, co by se dalo nazvat církevní, často lidovou zbožností, tj. přesně ty formy náboženského uctívání, před kterými český stoupenec buddhismu ve vlastním evropském podání spíše prchá. To vše je navíc podáno v jiném kulturním rámování, což u českého návštěvníka pocit obtížné srozumitelnosti jenom zvyšuje.
Hlavním mluvčím vietnamských buddhistů v ČR je Společenství buddhismu v České republice registrované od roku 2020. Vietnamští buddhisté v České republice provozují celou řadu chrámů a meditačních center, zejména v Praze, Chebu, ve Varnsdorfu, ale i jinde.²⁸
Významným kontaktem pro české stoupence zenu byly zejména v počátcích, tj. v 80. letech, praktikující skupiny v Polsku a posléze v německy mluvících zemích. V současnosti existují v České republice skupiny orientované na různé formy zenového buddhismu (sótó zen a rinzai zen), navazující jak na japonský zen, tak i na školy korejského a původního čínského zenu. Mezi první patří skupina Dojen Sangha, praktikující podle učení japonského zenového mistra Eiheie Dogena, zakladatele japonské školy Sótó. Ze stejného základu vychází i skupina Sótó zen praktikující v linii učení mistra zenu Kaisena (občanským jménem Alain Krystaszek), opata francouzského zenového kláštera Pic Lumineux a pokračovatele snah svého mistra Taisena Dešimaru přizpůsobit japonský zen evropské kultuře.
Skupina Zendo Česko-japonské společnosti se zaměřuje kromě samotného zenu i na studium japonštiny a japonské kultury. Zájemce o japonské i čínské formy zenu sdružuje v Praze působící zenová studijní a meditační skupina Daruma pořádající svoje setkání v meditačním centru Lotus. Skupina Kwan Um (zkrácené Kwan Seum Bosal Um – vnímej zvuk tohoto světa) s meditačními centry v Praze, Brně, Kladně, Olomouci, Děčíně, Zlíně a v Českých Budějovicích zastupuje v tomto výčtu korejskou školu zenu.
„Nejpočetnější skupinou stoupenců mahájány a buddhistů v České republice vůbec, stejně jako v celé Evropě, je vietnamská buddhistická komunita.“ (Foto © pixabay.com.)
VÝZVY A VÝHLED DO BUDOUCNA
Přestože se buddhismus v České republice rozvíjí za posledních sto let, a především v polistopadovém období, vcelku úspěšně, stále čelí některým zásadním výzvám. Mezi ty hlavní patří jazykové a kulturní bariéry. Mnoho literatury, učení a praktik k nám proniká bez znalosti kontextu a v cizích jazycích. Dříve hlavně v němčině, dnes především v angličtině či orientálních jazycích. I tyto texty jsou ovšem často už překlady ze sanskrtu a pálí a čeští buddhisté zde čelí podobným potížím, jako mají třeba křesťané s převodem původně hebrejských a aramejských textů do řečtiny a latiny a posléze do češtiny.
Ovšem bez staletí zkušeností a bez zázemí, včetně akademického, které pro toto úsilí čeští křesťané mají a měli. Navzdory tomu se budoucnost buddhismu v České republice zdá být příznivá. Rostoucí zájem o (často necírkevní) spiritualitu, mindfulness a východní filozofie vytváří úrodnou půdu pro buddhistické učení v různých formách, intenzitě i hloubce.
Lze doufat, že buddhismus může přispět jak k rozšíření obecné spirituality v české společnosti, tak i k prohloubení jejích vlastních domácích forem, ze kterých vyrůstá i české unitářství.
POUŽITÁ LITERATURA:
– BAUMANN, Martin, Der Buddhismus im Abendland: Historische Entwicklung und gegenwärtige Präsenz. In: Religio, 1995, sv. 3, č. 1, s. [17]–42.
– ČIHÁK, Matěj, Sto let od narození Míly Tomášové, Tvůrčí život, roč. 9, č. 4–5, s. 71–72. Praha: NSČU 2020.
– FIŠER, Zbyněk, Buddha. Praha: Orbis 1968.
– HOLBA Jiří, Buddhismus a jeho reflexe v českých zemích mezi první světovou válkou a sametovou revolucí v roce 1989. In:
HONZÍK, Jan (ed.), Jednota v rozmanitosti: Buddhismus v České republice, s. 32–35. Praha: DharmaGaia 2010.
– HONZÍK, Jan (ed.), Jednota v rozmanitosti: Buddhismus v České republice. Praha: DharmaGaia 2010.
– HONZÍK, Jan, Buddhismus v české společnosti, Dingir, roč. 15, č. 1, s. 10–11. Praha: Dingir 2012.
– JIRKOVÁ, Barbora, Spiritualita Vietnamců u nás, Dingir, roč. 15, č. 1, s. 19–21. Praha: Dingir 2012.
– KOLMAŠ, Josef, Buddhist Studies in Czechoslovakia, Bulletin of Tibetology, sv. 11, č. 1, s. 5–10. Gangtok: Namgyal Institute of Tibetology 1974.
– KOMRSKA, Jan, Undergroundové kořeny buddhismu v Čechách. In: Jednota v rozmanitosti: Buddhismus v České republice, s. 43–48. Praha: DharmaGaia 2010.
– KOSOVÁ, Iva, Konverze od křesťanství k buddhismu. České Budějovice: 2010. Diplomová práce obhájená na TF JČU. Vedoucí práce doc. Mgr. Jaroslav Vokoun, Th.D.
– LÍPA, Jan, Počátky a šíření buddhismu v Československu. In: Acta Geographica Universitatis Comenianae, sv. 63, č. 1, s. 31–67. Bratislava: GS PF KU 2019.
– MADARÁSZOVÁ, Eva, Ngöndro a česká vadžrajána, Dingir, roč. 15, č. 1, s. 17–18. Praha: Dingir 2012.
– MALOŇOVÁ, Věra, Obraz Buddhy v české odborné a popularizační literatuře (1918–1948). Brno: 2016. Bakalářská práce obhájená na FF MU. Vedoucí práce Mgr. Jana Valtrová, Ph.D.
– SOGJAL, HARVEY, Andrew (ed.) a GAFFNEY, Patrick (ed.), Tibetská kniha o životě a smrti. Překlad Dušan Zbavitel. Praha: Pragma 1996.
– ŠTAMPACH, Ivan, Další podrobnosti o náboženství v loňském sčítání lidu. In: Náboženský infoservis, 2022. Dostupné z: https://info.dingir.cz/2022/01/další-podrobnosti-o-na-bozenstvi-v-lonskem-scitani-lidu/
– TRNĚNÁ, Karolína, Zenový buddhismus v Olomouci. Olomouc: 2014. Bakalářská práce obhájená na FF UP. Vedoucí práce Mgr. Jakub Havlíček, Ph.D.
– VOJTÍŠEK, Zdeněk, Profesionální buddhista, Dingir, roč. 5, č. 3, s. 12–13. Praha: Dingir 2002.
– VOJTÍŠEK, Zdeněk, Různé podoby českého buddhismu, Dingir, roč. 15, č. 1, s. 1. Praha:
Dingir 2012a.
– VOJTÍŠEK, Zdeněk, Umění se nenarodit: Rozhovor s théravádovým mnichem Ashinem Ottamou, Dingir, roč. 15, č. 1, s. 22–23. Praha:Dingir 2012b.
– VOJTÍŠEK, Zdeněk, „Souhvězdí Buddhy“ poskytuje dobrý obrázek o buddhismu v české společnosti. In: Náboženský infoservis, 2022. Dostupné z: https://info.dingir.cz/2022/05/souhvezdi-buddhy/
– VOJTÍŠEK, Zdeněk, Před 80 lety zemřel „první český buddhista“. In: Náboženský infoservis, 2024. Dostupné z: https://info.dingir.cz/2024/03/pred-80-lety-zemrel-prv-
ni-cesky-buddhista/
– WEISS, Aleš, Sogjal rinpočhe: Konec jedné iluze? In: Náboženský inforservis, 2017. Dostupné z: https://info.dingir.cz/2017/08/
sogjal-rinpoche-konec-jedne-iluze/
INTERNETOVÉ ZDROJE A ODKAZY:
– https://www.centrumlotus.cz/
– https://www.dibbavana.cz/
– https://gemini.google.com/app
– https://mk.gov.cz/data-registrace-cirkvi-a–nabozenskych-spolecnosti-a-svazu-cirkvi–a-nabozenskych-spolecnosti-cs-408?lang=cs
Text byl uveřejněn v časopise Tvůrčí život 2025/01.
