Tvůrčí život nastolil téma krásné a aktuální! Ve všech příspěvcích bude jistě připomenuto, že nápis „Poznej sama sebe“, ovšemže v klasické řečtině, zdobil již vchod do Apollonova chrámu v Delfách. Jako skoro nic z toho moudrého, co bylo tehdy řečeno, nepozbyla ani tato výzva na své hodnotě a naléhavosti. Jde možná pouze o to si tuto výzvu přetlumočit do naší doby a našeho myšlení.
JAK NAŠE MYŠLENÍ FORMUJE SVĚT KOLEM NÁS
Branou k tomu nám může být jiná zářivá myšlenka, o trochu mladší než ta delfská. Bude to citát z úst dánského prince Hamleta, který v jednom z několika překladů zní: „Věci nejsou takové ani onaké. To teprve naše myšlení je dělá nějaké.“
Jednou byla v novinách fotografie komety, a byla to krásně duhově barevná koule, doslova hrající barvami. Poetickou představu, že takové veselé duhovky krouží vesmírem, poněkud krotilo upozornění, že ty barvy jsou falešné a byly povrchu komety přiděleny na základě počítačového programu po vyhodnocení teploty na jejím povrchu.
„Víra, pomoc, láska, milosrdenství, bratrství, to jsou pojmy, ze kterých je ten obraz světa postaven.“ (Foto © pixabay.com.)
To je to, co říká Hamlet. To, jaké co je, to vybarvení, to vzniká v naší mysli, na základě programu, který v ní máme. To, že o tom většina lidí neví, to věděli už ti v těch Delfách a ten nápis to měl všem lidem připomenout.
Ono totiž poté, když člověk toto konstatování přijme, vypadá všechno jinak. Jinak se bude člověk v tom světě cítit a jinak bude vypadat i jeho komunikace s druhými lidmi. Ale za jaký konec to sebepochopení, to sebepoznání, tu cestu do sebe uchopit?
Odrazových můstků k oné dobrodružné „cestě do sebe“ může být mnoho, mne však zaujal právě jeden. Americký vědec Leon C. Marshall napsal krásnou knihu, která vyšla česky pod názvem Po stopách lidského pokroku. Bylo to ovšem už dávno, napsal ji v roce 1925. Krom mnoha dalších pozoruhodných postřehů o vývoji lidstva upozorňuje na cosi, co, domyšleno, vysvětluje původ a příčinu mnoha našich problémů a to jak v oblasti politiky, tak mezilidských vztahů.
Píše tam, že evropská kultura je „složena“ ze čtyř velmi odlišných zdrojů, ze čtyř pramenů. Je to pramen hebrejský, případně židovský, pramen řecký, pramen římský a prameny pocházející od národů na sever od římské hranice, tedy Germánů, Keltů, Slovanů a dalších a dalších. Každá z těchto kultur představuje zcela jedinečný a od těch ostatních odlišný způsob pochopení světa a bytí vůbec. To je ovšem látka na nekonečnou řadu kulturologických studií, což si zde odpustíme a vezmeme to stručně podle profesora Marshalla.
Tak oni Hebrejové, posléze Židé, vytvořili systém pochopení světa s jedním jediným Bohem, což je koncepce s netušenými důsledky. Lidstvo je pak jedna rodina a i další ideje a vzory jsou vzaty z rodinného života. Víra, pomoc, láska, milosrdenství, bratrství, to jsou pojmy, ze kterých je ten obraz světa postaven. Kristovo učení tento obraz ještě více radikalizuje, a to v onom smyslu, že láska, přejná sounáležitost, schopnost mít jedni druhé za sebe důstojnější je metou, mající nalézt uplatnění v myšlení i v životě člověka.
A pak přicházejí Řekové, což jsou lidé se smyslem nejen pro krásno, ale i pro doslova nezávislé myšlení maximálně využívající lidské rozumové možnosti a kapacitu. Chápou svět jako člověku vlastním rozumem pochopitelný systém, a protože ve středu jejich myšlení je spíše člověk než bůh, jeví se jim i ten svět jinak a mají nutně za bláznovství to, co bude mít Žid nebo křesťan za zbožné a ušlechtilé. A naopak, pochopitelně.
Římané jsou další na řadě. Byli to dobyvatelé, vládci a pragmatičtí organizátoři. Jejich právní a vládní systém nám může být v mnohém vzorem.
A asi nejdůležitější složku představuje myšlení národů, které Evropu vytvořily a tvoří, těch, kteří žili na sever od Řecka i Říma. Tam najdeme i národy právem nazývané „mořskými vlky“, protože jejich obživou bylo dobývání a drancování. Loupežnictví bylo u obyvatel evropských hvozdů celkem normálním a přímo „mužným“ způsobem obživy, zatímco zbožně se hrabat v půdě, dřít se a čekat, co mi vyroste, to je jakési bezectné rabství. Pána živí jeho meč!
Tyto národy vnese do evropské kultury dravý dynamismus, díky kterému se evropská kultura rozšířila po světě, a to nikoliv silou svých myšlenek, ale svou schopností organizovaného násilí, tedy války. I v obchodním podnikání nejsme často křesťany, ale mořskými vlky, připomíná profesor Marshall.
„A pak přicházejí Řekové, což jsou lidé se smyslem nejen pro krásno, ale i pro doslova nezávislé myšlení maximálně využívající
lidské rozumové možnosti a kapacitu.“ (Foto © pixabay.com.)
JAK NÁS FORMUJÍ HEBREJSKÉ, ŘECKÉ, ŘÍMSKÉ A BARBARSKÉ KOŘENY
Program, který má každý Evropan (či Euroameričan) v hlavě, může být tedy vzat z kteréhokoliv z těchto čtyř zdrojů a každý mu tento svět vymalujte a namaluje jinak. Něčeho takového jsem byl svědkem třeba jednou v Americe, kde se tehdy právě slavilo jakési výročí související s dobytím a obsazením tohoto kontinentu bílým mužem.
Někteří křesťané volali k pokání a připomínali, že tento proces byl jednou z největších genocid, jaké se kdy na světě odehrály, zatímco jiní mluvili velmi pohrdlivě o takovémto „vzdychání“, jednoduše jsme byli silnější, takže jsme zvítězili a vítěz přece odjakživa a právem bere všechno! Život je boj, ve kterém jsou přece pouze vítězové a poražení! Tak to tam jasně zaznělo a mně se přitom vybavil lovec mamutů s kyjem. Ale nyní jde o to, že i my si na tomto „bodu“ můžeme otestovat, jaký je ten náš program. Ke kterému hlasu se vaše mysl kloní?
Může být velmi zajímavá, takováto introspekce neboli sebezkoumání! Filozofie je ostatně také v jistém smyslu „myšlení o sobě myslícím“, což znamená schopnost se ptát, odkud pocházejí moje názory a přesvědčení. Myslet dnes podle hodnotových stupnic a paradigmat vikingského bojovníka je zcela dobře možno – takové myšlení je v Evropě vlastně mnohem více doma než to, co přišlo z jakýchsi jejích jižních cípů, nebo dokonce z Malé Asie. Jde pouze o to, jak daleko se s tím dostaneme. A také jde asi o to, zda když si ten bojovník na helmu namaluje mezi ty býčí rohy křesťanský kříž, změní se tím i program v jeho hlavě. Navíc je dobré připomenout, že i takové pojmy jako svoboda nebo spravedlnost mají v každém programu podstatně jiný obsah i hodnotu.
Myslet dnes podle hodnotových stupnic a paradigmat vikingského bojovníka je zcela dobře možno. Jde pouze o to, jak daleko se s tím dostaneme.
(Foto © pixabay.com.)
Takže až jednou nebudete mít co dělat, položte si otázku, jaký program řídí vaše myšlení i činy, zda je v něm více toho hebrejského, řeckého, římského nebo barbarského. Ostatně i každý politický směr či doktrína je vlastně aplikací některého z těchto evropských „pra-programů“ nebo jejich svéráznou kompozicí. A dejte si k té vaší cestě do sebe sklenku něčeho, může to být docela napínavé. A co ten výsledek znamená a co s ním lze dělat, to je téma dalšího zamyšlení.
Autor je český teolog, spisovatel a pedagog. Vystudoval teologii a dlouhodobě se věnuje studiu duchovních a filozofických témat. Je autorem několika knih, ve kterých se zaměřuje na propojení víry, spirituality a každodenního života. Kromě psaní působí i jako vyučující a lektor, přičemž se věnuje duchovnímu rozvoji a osobnímu růstu.
Text byl uveřejněn v časopise Tvůrčí život 2025/02.
