Symbol hada a holubice, provázející maďarské unitáře po staletí, skrývá příběh dávného humanistického odkazu i hluboké teologické moudrosti. Norbert Rácz ve svém eseji odhaluje, jak se z erbu církve stal obraz spojení rozumu a pokory – výzva, aby člověk byl „chytrý jako had a bezelstný jako holubice“.
Erb, či v moderní době logo, jsou nejjednodušším způsobem, jak znázornit určitou skupinu. Pokud jde o dobrý symbol, pak už na první pohled víme, jaké společenství představuje. To bylo také jejich prapůvodním účelem: zpočátku šlo o jednoduché symboly na vojenských štítech a praporcích. „Aquila romana“ neboli římská orlice, nošená nad hlavami legií, byla nejjednodušším způsobem, jak předvést spojencům i nepřátelům moc Říma. Vojáci pochodovali vždy za orlicí, a když vypadla nosiči z rukou, bylo to považováno přímo za katastrofu. Ve středověku dostaly erby propracovanější podobu. Nesymbolizovaly jen ctnosti a moc králů, ale také šlechty a církve. Během 19. a 20. století se šlechtické erby sekularizovaly, a tak nejrůznější skupiny hledaly své reprezentativní formy jako obraz či tvar, zvíře, rostlinu atd., které by symbolizovaly jejich základní hodnoty.
My, jakožto unitáři a unitářští univerzalisté rozesetí po celém světě, sdílíme velké množství symbolů, reprezentujících naše nejdůležitější hodnoty. Planoucí kalich unitářských univerzalistů je víceméně „obchodní značka“ a může být vykládán mnoha způsoby. Slunečnice skrápěná slunečními paprsky, která je symbolem našich českých souvěrců, má nejen pozoruhodné dějiny, ale skrývá v sobě i přemíru významů a značné myšlenkové bohatství. Rozněcuje fantazii toho, kdo se na ni dívá. Tento krátký článek pojednává o erbu Maďarské unitářské církve, nejstarší existující unitářské komunity na světě.
Erb Maďarské unitářské církve. (Převzato z uua.org.)
Když navštívíte některý z unitářských sborů v Transylvánii či v Maďarsku nebo zajdete do unitářského kostela, jistě tam někde spatříte typický obraz hada požírajícího vlastní ocas. Had rámuje holubici na skále či útesu a nad nimi se nachází koruna. Jestliže se trochu vyznáte v bibli, dovtípíte se, že had a holubice pocházejí z Písma, přesněji z Matoušova evangelia: „Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky; buďte tedy obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice.“ (Mt 10:16) Biblické pozadí však necháme pro tuto chvíli stranou a zaměříme se na dějiny a kořeny tohoto symbolu. Teprve poté se budeme zabývat jeho smyslem.
PŮVOD A DĚJINY SYMBOLU
Podle Márii Ráczové pochází nejstarší vyobrazení tohoto symbolu z dokumentu konzistoře unitářské církve z roku 1724. Pečeť ve spodní části dokumentu nese holubici rámovanou hadem zakouslým do vlastního ocasu. Kolem symbolu je nápis: SVPERIN. VNIT[ARII]. SANCT[UM].
CONS[ISTORIVM]. V[E]N[ERABILE]. Za ním je špatně čitelné datum, zřejmě 1687, podle všeho rok vytvoření pečeti. Druhé nejranější vyobrazení známe rovněž z pečeti, a to patřící biskupu jménem Mihály Lombárd Szentábrahámi (1683–1758), z roku 1746. Je na ní nápis: SIGIL. SUPERINT. UNITAR. Později tento symbol používali již všichni následující unitářští biskupové, zatímco další duchovní a významní členové používali pečeti odlišné.
První Kniha stanov Unitářské církve, v níž je vyobrazení hada a holubice uvedeno jako symbol konzistoře, však pochází až z roku 1942. Stojí za povšimnutí, že povinné užívání tohoto symbolu pro všechny sbory je zakotveno až v oficiální knize stanov z roku 2003. Do té doby byl vyhrazen pro biskupy a konzistoř a symbolizoval celek církve, nikoli jednotlivé sbory.
Vidíme tedy, že tento konkrétní symbol patřil nejpozději od roku 1687 nejvyššímu rozhodovacímu fóru maďarských unitářů a jejich biskupovi a postupně se stal oficiálním znakem všech sborů i znakem této denominace. Ještě jsme si neukázali, odkud tento symbol pochází, a bohužel na tuto otázku nejsme ani schopni dát jednoduchou a jednoznačnou odpověď. Dobové písemné prameny o vzniku a užití tohoto znaku mlčí. V současnosti existují dvě hypotézy o tom, proč začali unitáři jako svůj symbol používat zobrazení hada a holubice. Obě nás vedou ke známému německému typografovi 16. století Johannu Frobeniovi (asi 1460–1527) a jeho dobrému příteli, který silně ovlivnil vývoj raného unitářství, Erasmu Rotterdamskému (1466–1536). Frobenius byl dílem tohoto velkého humanistického myslitele nadšen do té míry, že se rozhodl vydat jedno z děl velkého mistra, aniž by ho požádal o dovolení. Následujícího roku se Erasmus vydal do Basileje, aby problém vyjasnil. Na právní spor o autorská práva ovšem nedošlo – z jejich setkání vzniklo celoživotní přátelství, díky němuž se Frobenius stal jedním z nejvýznamnějších redaktorů a vydavatelů Erasmova díla. V té době žil v Basileji také velmi mladý, nicméně významný ilustrátor Hans Holbein (asi 1498–1543), který se stal jedním z největších malířů pozdní renesance. V těchto letech byl však Holbein ilustrátorem Erasmových knih, vydávaných ve Frobeniově tiskárně. Kolem roku 1517 vytvořil pro tiskaře také pečeť, na níž je holubice sedící na vrcholku hole držené dvěma rukama. Kolem berly se obtáčejí dva korunovaní hadi. Kolem složitého symbolu jsou tři nápisy – v řečtině, hebrejštině a latině. Řecký je výše zmíněný citát z Matouše „buďte tedy obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice“; hebrejský je úryvek z Žalmu 125: „Hospodine, prokaž dobro dobrým, těm, kdo mají přímé srdce!“ (Ž 125:4). Krátký latinský nápis zní: Prudens, simplicitas amorque recti – Prozřetelnost, prostota a láska k pravdě.
Kluž, město s hlubokou unitářskou historií; v současné době sídlo unitářského biskupství. (Foto © hutterstock.com.)
Jak vidíme, všechny tři nápisy jsou si významově blízké, zaměřují se na ideální spojení racionální vnímavosti a nevinné spravedlnosti neboli čistoty. Skutečně se zdá, že symbol typografa Frobenia vytvořený Holbeinem pro tisky Erasmových děl má spojitost s hlavní myšlenkou znázorněnou na znaku maďarských unitářů. Stále však dlužíme čtenáři vysvětlení drobné epizody v pozdně renesanční Basileji, která měla tak velký vliv na denominaci, jež později vznikla v daleké Transylvánii. Právě v tomto bodě se hypotézy rozcházejí: jedna se zaměřuje na vliv Erasmových děl na transylvánské unitářství, druhá pracuje s drobnou odbočkou k polským sociniánům.
Erasmus měl silný vliv na počátky vzniku unitářství nejen v Transylvánii, ale po celé Evropě, všude tam, kde se objevovala myšlenka antitrinitářství. Zdá se, že nonkonformní postoje „knížete humanismu“ nemohla kompletně přijmout ani protestantská reformace, ani katolická restaurace. Mimořádný vliv na rozvoj unitářského teologického systému měly zejména ty Erasmovy texty, v nichž hledal smysl starověkých textů a v nichž se zaměřoval na myšlenky svobody vůle, náboženské tolerance a učené disputace, namísto válek a poprav. Erasmův význam lze ukázat na počtu jeho knih a rukopisů, které se z této doby dochovaly v Transylvánii. Ty ukazují, že co do oblíbenosti mezi učenci této země předstihl velkého holandského autora pouze Philipp Melanchthon. Je tedy pravděpodobné, že se unitáři, do takové míry Erasmem ovlivnění, rozhodli použít symboliku, kterou znali z jeho knih, jež vyšly s Holbeinovými ilustracemi u Frobenia.
Druhá hypotéza směřuje k polským sociniánům, kteří byli rovněž silně ovlivněni Erasmem. Ve druhé polovině 17. století museli tito antitrinitáři uprchnout z Polska. Většina jich odešla do tolerantního Nizozemí, ale někteří se rozhodli pro útočiště mezi souvěrci v Transylvánii. Pečeť polských sociniánů, kteří se usadili v Koloszváru, je velmi podobná Frobeniově symbolu, tedy had obtáčející se kolem hole, na jejímž vrcholku sedí holubice, s nápisem: PRUDENTIAE, SIMPLICITATE (prozřetelnost, prostota), což je ozvukem nápisu na pečeti Erasmova vydavatele. Podle této hypotézy viděli transylvánští unitáři tento symbol u polských souvěrců a posléze si jej vzali za vlastní.
Ať už tomu bylo jakkoli, je velmi pravděpodobné, že symbol maďarských unitářů pochází od Erasma a Frobenia, ačkoli je možné, že se v některé z transylvánských knihoven vynoří další vysvětlení, které změní náš pohled na věc. Síla těchto dvou hypotéz spočívá v tom, že nacházejí velmi silné pojítko mezi tímto erbem a jeho významem. Jejich slabinou však je, že nevysvětlují, jak se had na Frobeniově symbolu nebo na sociniánské pečeti změnil v hada požírajícího vlastní ocas a rámujícího holubici. To je dosti značný problém, protože každý tehdejší vzdělanec by v něm rozpoznal symbol „urobora“ a v souladu s tím by jej také vykládal. Mezi hadem plazícím se kolem hole a hadem kousajícím se do ocasu je obrovský rozdíl a není možné, že by někdo sáhl po takové změně pouze z estetických důvodů, bez ohledu na jejich symbolický rozdíl. Ten, kdo nakreslil holubici uvnitř hada zakouslého do vlastního ocasu, dobře věděl, co dělá. Důvody si ale k naší škodě nechal pro sebe.
Pečeť biskupa Szentábrahámiho. (Archiv biskupství v Kluži.)
VÝKLAD SYMBOLU
Abychom porozuměli nejasnému historickému pozadí erbu maďarských unitářů, musíme jej rozdělit na jednotlivé části, které pak opět spojíme a nahlédneme ve vzájemných vztazích.
Had
Je to první a pravděpodobně nejzajímavější prvek celého symbolu. V biblickém světě má celý komplex charakteristických vlastností. Poprvé se objevuje krátce po Stvoření, a věru nikoli v tom nejlepším světle. Had je pokušitel kladoucí sugestivní otázky, chytrý tvor, který vede Evu k tomu, aby pojedla z ovoce poznání. Ačkoli křesťanská teologie tradičně líčila hada jako ďábla, v samotné bibli se nic takového nepíše. Had je v bibli skutečně označován za chytrého, prohnaného, inteligentního a má roli pokušitele, v textu však nenajdeme důkaz, že by byl špatný či zlý.
Biblická tradice chápe hada podobně jako evropská lidová vyprávění lišku. Tedy jako velmi mazané zvíře, které používá chytrost k tomu, aby získalo, co chce. Obezřetnost je vlastnost, kterou Ježíš předkládá svým žákům, když jim říká, aby byli jako hadi. Být chytrý, rozumět situaci, v níž se nacházíte, používat vlastní hlavu. Obdobné vlastnosti bývají tomuto zvířeti přisuzovány i mimo biblický svět. Had je trpělivý a chladný zabiják, číhající ve stínu, ale vždy připravený ke smrtelnému uštknutí, nebo přichystaný oběť zaškrtit. Je pomalejší než ostatní zvířata, nemá právě nejlepší zrak, ale využívá svého okolí k tomu, aby si našel nejlepší úkryt, v němž vyčkává tak dlouho, jak je potřeba. Jeho způsob lovu vedl ke spojení s vychytralostí, chladnou trpělivostí, bleskovou rychlostí a smrtícím útokem. Had představuje chladnokrevného, obezřetného lovce, pozorného k okolí a čekajícího, až nadejde nejlepší čas k útoku.
Pečeť unitářského biskupa ze sklonku 18. století. (Archiv biskupství v Kluži.)
Had čas od času mění kůži, a tak se stává symbolem obnovy a obrody. Díky této vlastnosti bývá spojován s měsícem, který je chladný a stříbřitý, a jako by se vytrácel a pak zase dorůstal, obnovoval se. Tak se symbolika hada pojí s ubíháním času.
Nejstarším hadím symbolem je bezpochyby řecký uroboros, had kousající se do ocasu. Tento prastarý a všudypřítomný symbol nacházíme po celém světě a vždy symbolizuje sebepohlcování, po němž následuje nový růst. Je to symbol věčnosti, nadčasovosti, jež je sice věčná, ale „ubíhá“ tím, jak sama sebe pohlcuje. Jakožto unitářský symbol představuje uroboros chytrost, prozíravost a racionální schopnosti, které pohlcují sebe samé; příkladem je západní filozofie 20. století. Schopnosti, jež filozofie pěstuje, jsou právě ty, jež – tak jako uroboros – pozřely takřka samotnou možnost její existence.
Pečeť polských sociniánů. (Archiv biskupství v Kluži.)
Holubice
Po hadu přichází holubice, symbol pokory a nevinnosti. Holubice nemá absolutně žádné prostředky obrany, útočníkovi může jedině uletět. Je dokonalou obětí, protože nemá, jak by útočníka odradila. Holubice je však rychlá a je symbolem naděje, neboť právě ona přinesla Noemovi po potopě olivovou ratolest. Díky schopnosti letu, bez jakéhokoli útočného prostředku, nemá vůbec pojem o agresivitě a boji. Právě proto je tak snadno spojována s mírem a nadějí ve svět, v němž agresivita už nepředstavuje problém, protože v něm neexistuje.
Kopec
Holubice není v pohybu; obvykle stojí na kopci či na skále. Nikdy není v širém poli, ale ve výšce. Tento kopec je obvykle zelený a symbolizuje svět, stvoření, imanentní svět, v němž žijeme. Když stojí na skále, pak je to kámen víry, odolávající všem těžkostem. Modrá barva štítu představuje nebe. Tyto dva prvky utvářejí společně svět, domov naší existence.
Koruna
Koruna v heraldice symbolizuje vždy vládu zákona, řádu, spravedlnosti. Představuje také transcendenci, svět Boží. Středověcí králové byli vždy považováni za dosazené Bohem, nikoli z vůle lidu. Pokud tedy někdo nosil korunu, znamenalo to, že zosobňuje transcendentní spravedlnost, emanující z dokonalé Boží vůle. Je to univerzální království Boží vládnoucí nad dočasným a pomíjivým světem stvoření.
PRVKY V INTERAKCI
Po stručném představení různých prvků tohoto symbolu zaměříme svoji pozornost na jejich vzájemnou interakci a na to, co z ní lze dovodit. Jak už bylo řečeno, tento typ symbolu je v zásadě syntézou, ryzí podobou kréda či věroučného systému. Platí to i o našem erbu. Když se díváme na symboly, přirozeně očekáváme, že z nich pochopíme něco o daném společenství a jeho členech. Kdo jsou tedy maďarští unitáři, kteří si vybrali tento složitý symbol, a co považují v životě za důležité?
Pro výklad tohoto symbolu je třeba vyjít z Ježíšova výroku, vybraného za motto. Ježíšův učedník má být prozřetelný či chytrý jako had a pokorný jako holubice. Tyto zdánlivě protichůdné způsoby života vytvářejí napětí, z něhož vzniká velmi specifický způsob žití. Totiž takový, jemuž biblická tradice říká moudrost. Podstatou této myšlenky je, že ani racionalita ani pokora nepředstavují samy o sobě způsob, jímž by měl Ježíšův následovník žít. Obě jsou sami o sobě destruktivní. Racionalita sama o sobě je jako onen had, který sám sebe tráví, jako takový uroboros, který není schopen obnovy, a proto pomalu vyjídá vlastní životní sílu. Racionalita sama o sobě není morální (ani amorální), nachází se zcela mimo oblast morálky. Například atomová energie patří mezi velké vědecké objevy, je to racionální dobrodružství minulosti. Tato nová síla může být stejně snadno užita k produkci energie jako k vytvoření nesmírně ničivé zbraně. Je to had, působící sám o sobě, bez kontrolních a vyrovnávacích mechanismů.
Stejně tak pokorný, holubičí způsob života vede sám o sobě nutně ke zkáze. Lidský svět, ovlivňovaný omylností a hříšností, bude holubičí Ježíšovy učedníky bez skrupulí pronásledovat. Třebaže je pokora životně nezbytná, sama o sobě nemá šanci dát zaznít svému hlasu. Na jedné straně jsou emoční aspekty holubičí existence pro náboženství důležité, ale bez kontrolních mechanismů racionality mohou snadno dospět k fanatismu, který obvykle přináší falešné dělení na „my“ a „oni“.
Moudrost coby spojení obezřetnosti a pokory ztělesňuje aspekty obou symbolických zvířat. Vyjádřeno metaforicky, napětím erbovního obrazu, v této situaci se had nepohlcuje, protože jeho obrodu udržuje morální a emoční přítomnost pokorné holubice. A holubice je chráněna přítomností hada, který ji obklopuje. Tak vzniká náboženský modus vivendi, zahrnující víru jak v její emoční podobě znázorněné holubicí, tak i racionální světlo hada. Právě tento aktivní způsob života nazývá biblická tradice moudrostí.
Tento moudrý způsob života se odehrává v kráse pozemské zeleně a nebeské modři. V tomto světě, kde se odehrává naše existence, bez pokusů o spekulace o tom, co se děje nebo jak vypadá existence mimo hranice pozemského života. Moudrost se projevuje zde, v tomto světě, tak jako naše náboženství. Pracovat a žít a věřit a tvořit potřebujeme v tomto světě, plném velkolepé krásy přírody a bohatství a zázračnosti toho, čemu říkáme život.
„Chytří jako hadi, bezelstní jako holubice.“ (Převzato z westforkuu.org.)
Poslední, čeho si musíme povšimnout, je, že ačkoli se moudrost, která je pro unitáře základem činnosti, projevuje v tomto světě, je třeba si uvědomit, že vše, co zakoušíme, vychází z univerzálního zákona Božího. Zákona spravedlnosti a stvoření, zvaného láska. To je světlo, jež září na všechno a prozařuje vše, čeho se dotýká tvůrčí láska věčného Boha.
Abychom to shrnuli: Pokusili jsme se v několika řádcích představit vývoj a význam jednoho z nejstarších unitářských symbolů a přizvat čtenáře k tvůrčímu procesu výkladu. Rád bych to zakončil výzvou, abychom se tomuto symbolu věnovali, sledovali jeho prvky a vstoupili s ním do dialogu. Tak objevíme něco z hlubokého smyslu, jenž nás obklopuje a který vyvstává jen tehdy, když se tvůrčí mysl a srdce lidského ducha radují v jeho hlubinách.
Přeložila Ruth Jochanan Weiniger.
Text byl uveřejněn v Tvůrčím životě 2021/02.
