Přiznejme si, že naše školství je přes mnoho problémů na výborné světové úrovni. Gramotnost
je stoprocentní, všeobecná vzdělanost velmi dobrá. Obecný lid si vědy a školství váží a nic
nenamítá proti jejich podpoře. Navíc jsou naše školy opravdu inkluzivní a meritokratické.
I velmi chudý adept může se slušnou pravděpodobností vystudovat vysokoškolský obor
podle svého výběru a schopností. Akademická sféra je navíc dost svobodná a nepodléhá
aktuálním politickým náladám ani tlakům.
Je tedy zajímavé, že místo hrdosti převažuje obvykle sklíčená nálada. Obecně je velmi rozšířený názor, že jsme beznadějně zaostalí, nereformovatelní, zkažení apod. Samozřejmě je u nás mnoho prostoru pro zlepšování. Pokud ale strávíte část studia v zahraničí, takto ostré odsudky a hlasy domácí beznaděje vás přece jenom překvapí. V anglosaském světě jsem byl například překvapen, jak je univerzitní nálada přepolitizovaná. Speciálně ve Spojených státech je navíc kvalitní vzdělání velmi drahým artiklem. A jak jsem se sám přesvědčil, ani vysoké školné nemusí znamenat dobrou výuku.
Z hlediska výsledků v nejvyšších vědeckých soutěžích mají naše univerzity i akademické ústavy postavení odpovídající velikosti a prosperitě naší země. Jistě je pořád co zlepšovat, na druhou stranu je ale představa o národě složeném ze samých „Einsteinů“ zcela iluzorní. Některé vědecké instituce se snaží nedostatek domácích adeptů doplňovat zahraničními studenty a pracovníky. Přiznejme si ale, že kromě zajímavého výzkumu naše sličná země nemusí pro nově příchozí skýtat mnoho lákadel, a tak je i počet těchto lidí limitován. I růst akademické sféry má zkrátka své logické meze.
„Některé vědecké instituce se snaží nedostatek domácích adeptů doplňovat zahraničními studenty a pracovníky.“ (Foto © pixabay.com.)
Často se ozývají hlasy, a to dokonce vážně míněné, po plné anglizaci vysokého školství a akademické sféry. A to důsledně, pro všechny obory. Pouze angličtina by měla znít i při běžné komunikaci mezi žáky a studenty, a to i u piva. Obávám se, že tato cesta by nepřinesla žádané výsledky.
Národ či kulturní společenství, které rezignuje na jednu z nejvyšších forem svého jazyka (odbornou), tím svoje komunikační médium odsuzuje k roli regionálního dialektu. Nemusíme být nekritickými fanoušky národního obrození, ale z češtiny se přece jen podařilo vybudovat vyspělý moderní jazyk, schopný formulovat složité myšlenky, který by bylo škoda opouštět. Obecně česká vzdělanost koření ve středoevropském latinsko-německém prostoru. Přestože byla latina pohříchu zapomenuta a němčina odsunuta, je možnost na tyto starší vrstvy znovu navázat právě přes české texty. Jsem přesvědčen, že leccos je v naší kontinentální intelektuální latinsko-německo-české tradici mnohem zajímavější, než najdeme v běžné anglosaské vědě. Nic proti ní, ale kulturní dědictví lidstva se přece jenom skládá z mnoha hlasů a mnoha jazyků a je to tak dobře. Jak píše Hérakleitos: „Z neshodných věcí je nejkrásnější harmonie.“
Dalším úskalím snahy po anglizaci akademického života je podle mě důležitost provázání vědy s kulturním životem celé země. Pokud celá vzdělaná obec odstoupí od mateřského jazyka, stane se pro obecný lid nesrozumitelnou a odcizenou. V současné době, kdy je společnost rozdělena do vzájemně nevraživých informačních subkultur a „bublin“, mi to určitě nepřipadá jako vhodná vize budoucnosti. V době šíření divokých konspirací se nám naopak hodí věda, která srozumitelně a důvěryhodně kultivuje veřejnou debatu.
V době šíření divokých konspirací se nám hodí věda, která srozumitelně a důvěryhodně kultivuje veřejnou debatu. (Foto © pixabay.com.)
Moje další námitka je psychologická a epistemologická. Věřím, že dobrá věda souvisí s dobrou imaginací a tato je zase intimně provázána s bohatým jazykem. Pokud bychom v akademické sféře úplně odsekli náš mateřský jazyk, staneme se snad výkonnějšími z hlediska určitých úkonů, v žádném případě se to ale nemusí projevit na hlubší kvalitě vědecké práce. Plná integrace do anglosaského světa rozhodně nemusí znamenat lepší kvalitu výuky a výzkumu. Současná globální angličtina, téměř „Basic English“, je jednoduchý jazyk vhodný k obchodu, sdělování jednoznačných informací a ke snadné komunikaci. Obávám se, že její totální zavedení by mohlo vést spíše k vědecké fachidiocii.
Pokud se někdo stane plnou a nerozeznatelnou součástí většího celku, nemusí to vůbec znamenat, že bude automaticky úspěšný. Pravděpodobně bude spíše průměrný. Z vysněného globálního světoobčanství se snadno vyvine globální bezdomovectví. Varovný je příklad lotyšského školství. Precizní výuka angličtiny na středních školách vede k tomu, že velká část šikovných mladých lidí odchází do západnější Evropy. Tím se ovšem mění složení všeho obyvatelstva ve prospěch ruské menšiny (poloviny?). To je v dnešní době bohužel skutečně nebezpečná situace.
Domnívám se, že cestou ke skutečně hlubokému vzdělání je kulturní polyglotie. Jen tak může zaznít vícehlas různých tradic a zkušeností. Těžká a pomalá cesta, která snad přinese hojné ovoce.
Článek byl zveřejněn v časopise Tvůrčí život 2025/01.
