Ticho má mnoho podob. Jeho „zvuk“ se mění podle našich pocitů i okolností. V dnešním
uspěchaném světě je cenné umět zpomalit, být přítomným a naslouchat – sobě i druhým.
Všímáte si, jak různě může znít ticho? Jak jinak zní ticho plné očekávání či radosti, zdrcené či smutné ticho, ticho plné únavy… „Zvuk“ ticha ovlivňuje to, v jakém vnitřním rozpoložení a jaké vnější situaci jsme. Vnitřní ticho může přijít i v městském shonu a vnitřní hluk může přehlušit i poklid toho nejhlubšího lesa. Naše současná společnost je obecně řečeno dost hlasitá a neméně uspěchaná. O to cennější jsou situace, kdy si uděláme čas na to být skutečně přítomní a doopravdy naslouchat – a to jak zvukům naší vnitřní krajiny, tak druhému člověku a celé situaci, ve které se společně s ním nacházíme.
Terapeutické sezení představuje bezpečný prostor, v rámci kterého se lze velmi autenticky vzájemně setkat a sdílet pocity a zkušenosti. Když jsem loni na podzim nastoupil do pětiletého komplexního psychoterapeutického výcviku a začal s kolegy poprvé hovořit i o těch nejnáročnějších životních tématech, ticha jsem se trochu obával. Vnímal jsem mlčení v mezilidské konverzaci převážně jako krajinu nejistoty či jako projev váhání. Postupně se však mé vnímání mění a uvědomuji si, že ticho (nebo také neuspěchanost, klid) může přinést ty největší plody. Samotná skutečnost, že se spolu s druhým vydáme všanc tichu, má v sobě netušené možnosti.
Ticho jako prostor pro setkání, naslouchání a vnitřní proměnu. (Foto © pixabay.com.)
Snad se neurazíte, když se vás zeptám přímo: kdy vám někdo naposledy doopravdy naslouchal? A kdy naposledy vám dal druhý člověk pocítit, že je tu plně pro vás a že zároveň důvěřuje vaší síle a schopnosti nalézt vnitřní svobodu a řešení problémů, které před vás život postavil?
Pokud s odpovědí váháte, neznamená to nutně, že potřebujete terapii, ale nikdy neškodí dopřát si čas na zklidnění a návrat k vnitřním zdrojům. Jsem hluboce přesvědčený o tom, že každý člověk disponuje nástroji, díky kterým se dovede uzdravit i po těch nejtěžších duševních zraněních a otřesech. A to, že někdy potřebuje pomoc druhého člověka, aby tyto nástroje (znovu) nalezl, není žádná ostuda.
