Šárecko-lysolajské údolí je pro mě víc než jen hezký lesopark a pozoruhodný biotop
na okraji Prahy, kam se mohu jít „rekreovat“, tedy vlastně „znovustvořit“. Je to skutečný
chrám přírody, spjatý s mým tělem i s mojí duší. Více než tři desetiletí, tedy celý svůj život,
jsem prožil v jeho těsné blízkosti.
Ať již jsem do Šárky chodil z Liboce, z Veleslavína, z Dejvic nebo z Ruzyně, vždy tvořil jakousi „zelenou páteř“ podél čtvrtí, v nichž jsem bydlel a objevoval svět. Vždy byl jakýmsi alternativním prostorem nebo druhou dimenzí městských ulic, zástavby a rušné Evropské třídy, které se táhnou v jeho bezprostředním sousedství. Přál bych si, aby jednoho vzdáleného dne mohl být popel, který zbude z mého těla, rozptýlen v tomto úžasném přírodním (a zároveň mému rodnému městu blízkém) svatostánku.
Popsat pokud ne kompletní, tak alespoň dostačující charakteristiku a historii šárecko-lysolajského údolí by byl pro mě nadlidský úkol. A pro čtenáře by byl zřejmě nadlidský úkol ji číst. Namísto podrobného popisu pozoruhodné historie nebo vzácné fauny a flóry či namísto pokusu popsat všechna mně známá a milá, zajímavá a „silová“ místa se raději zaměřím pouze na dvě, která jsou pro mě v posledních letech obzvláště důležitá a která spojuje jedna zásadní charakteristika – jedná se o malé vodní prameny, studánky.
Ovčí studánka se nachází kousek od Kozákovy skály v Divoké Šárce. (Všechny fotografie převzaty z studanky.eu.)
OVČÍ STUDÁNKA
Ovčí studánka se nachází nedaleko od Kozákovy skály v Divoké Šárce, tedy zhruba v místech, která se kdysi nacházela těsně za valy bývalého slovanského (a původně ještě staršího) hradiště. Dnes se nachází v půvabném, divoce zarostlém remízku mezi dvěma loukami. Jelikož v Divoké Šárce je za účelem regulace vegetace využívána pastva ovcí a koz, pasou se někdy na loukách ovce. Ovčí studánka dostala své jméno právě díky nim.
Příběh Ovčí studánky ovšem začal pochmurně. O vodním pramenu v místě remízku dlouho nikdo nevěděl. Původně zde byla ilegální skládka zarostlá vegetací. V místě přespávali lidé bez domova. Při úklidu byla nalezena vodní „louže“, o které se později zjistilo, že je vodním pramenem. V roce 2007 proběhla celková úprava místa. Byla vybudována betonová skruž, která studánku stabilizovala. Nad skruží se nachází šestiboká dřevěná stříška s kovovými dvířky. Nedaleko se prý kdysi nacházela studánka se jménem Hradištní, ale ta podle údajů Národního registru pramenů a studánek již zanikla.
Voda ze studánky bohužel není pro člověka pitná. Obsahuje až dvojnásobné množství arzenu oproti povolenému limitu. Je to zřejmě způsobeno chemismem šáreckých břidlic, které tvoří geologické podloží místa. Národní registr pramenů a studánek definuje využitelnost studánky lakonicky: „sotva pro zvěř“.
Několik metrů od studánky, na pomezí louky a remízku, vytvořilo ekologické hnutí Brontosaurus malé jezírko, ze kterého můžou pít nejen ovce a kozy, ale také ptáci a divoce žijící zvěř. Jezírko se zároveň stalo oázou života pro drobné vodní živočichy, například úžasné vodoměrky. Stejně tak se stává, zejména v teplých letních měsících, domovem amorfních zelenajících se kolonií života – sinic.
Mapa s polohou Ovčí studánky.
Zlomovým momentem v historii Ovčí studánky byl podzim 2013. Tehdy studánku adoptovala Česká pohanská společnost. Že si vzala Ovčí studánku do péče právě pohanská společnost není překvapující vzhledem k její těsné blízkosti k bývalému slovanskému hradišti. „Naším cílem je nejenom pečovat o čistotu a technický stav studánky a jejího okolí, ale i vytvořit zde pohanům blízké místo pro rozjímání, meditace, oslavy a spojení s krajinou,“ říká ČPS na svém webu. Společnost o studánku a její okolí pravidelně pečuje, uklízí prostor remízku, seká trávu atp.
U malého jezírka byla pohany rovněž vztyčena kamenná stéla s obrazem ženské bytosti s rozevlátými vlasy. Jde o vílu Voděnku, která je od té doby patronkou jezírka i celého posvátného prostoru kolem Ovčí studánky. Na keřích nad kamennou stélou víly Voděnky bývají zavěšené drobné pytlíčky s obětinami a malé lapače snů. Občas můžeme najít různé dary od návštěvníků na stéle nebo v jejím těsném okolí. Prostor Ovčí studánky tak podává neklamné svědectví, že je skutečným místem duchovního života a uctívání.
O studánce jsem se dozvěděl od kamarádky, která je aktivní členkou ČPS. Od té doby Ovčí studánku navštěvuji. Mám to z domova zhruba dva kilometry. Prostor kolem Ovčí studánky, jezírka s vílou Voděnkou a celého remízku se pro mě stal jakýmsi svatostánkem uvnitř přírodního chrámu Divoké Šárky. Rád zde posedím či postojím, ztiším se, pomodlím se nebo po místě jen bloumám a prohlížím si ho.
Zjistil jsem, že časně z jara, když zima teprve dochází, se v místě objeví spousta nepořádku, který tam zanechali lidé, kteří posvátnou povahu prostoru nevnímají. Letos jsem místo i trochu poklidil – nicméně kvůli omezené kapacitě jednoho člověka se mi nepodařilo odnést vše.
Pramen Korek v oblasti Horní Šárky.
Pokud byste také chtěli Ovčí studánku navštívit, nejlepší cestou je dojet na zastávku Divoká Šárka a poté se vydat pěšky, nejlépe podle mapy nebo GPS. Česká pohanská společnost prosí poutníky, kteří mají záměr v prostoru studánky provést rituál, aby nerozdělávali oheň, obětovali pouze materiály, které se v přírodě přirozeně rozloží, uklidili po sobě a chovali se k místu s úctou. Nelze zcela vyloučit, že v době, kdy se ke studánce vydáte, bude zrovna v místě probíhat pastva ovcí a koz. Prostor tedy může být krátkodobě nepřístupný (nebo hůře přístupný) kvůli elektrickému ohradníku a přítomnosti stád. I to se může stát.
KOREK
Vodní pramen jménem Korek lze najít nedaleko stejnojmenné zastávky v oblasti zvané Horní Šárka. Záměrně říkám „lze najít“ – pramen opravdu najít lze, ale může to být docela výzva, a to i když s sebou máte mapu. Leží totiž ve svahu pokrytém porostem, místy dosti bahnitém až bažinatém. Místo jako by mělo specifickou magii, jejíž součástí je schopnost ukrývat pramen Korek.
I navzdory tomu, že jsem u něj byl už několikrát, téměř vždy opět bloudím a hledám, kde přesně se vlastně nachází. Místo v tomto ohledu trochu připomíná Zónu z psychologického sci-fi filmu Andreje Tarkovského Stalker (1979).
Korek se nachází ve svahu u silnice protínající Šárecké údolí, zhruba mezi Jenerálkou, Hanspaulkou a Červeným vrchem. V porovnání s Ovčí studánkou je pramen Korek pro mě trochu víc „z ruky“. Stejně tak pro lidi, kteří znají ze Šáreckého údolí pouze Divokou Šárku, Kozákovu skálu a koupaliště Džbán, může být – na rozdíl od Ovčí studánky – trochu složitější Korek najít. Možná právě jeho určitá skrytost (a dokonce schopnost se záměrně skrývat, jak mi to někdy připadá) je tím, co přidává Korku zvláštní půvab.
Kromě terénu zaujme i jméno celého místa. Odkazuje na bývalou korkovou továrnu, která se nacházela v bezprostřední blízkosti pramene i autobusové zastávky. Nyní jsou v místech bývalé korkovny již jen moderní rodinné domky.
Současná, kameny vystlaná podoba pramene Korek, který se nachází pod starou bezinkou, pochází z roku 2019. Kromě bezinky je okolí Korku porostlé především statnými akáty.
Nejpozoruhodnější věcí na Korku je mimořádně vysoký výskyt železitých prvků. Obsahy iontů železa a manganu překračují stanovený limit až čtyřicetinásobně. Jsou zcela přírodního původu, pochází tedy opravdu z hlubin místních hornin. Přítomnost železa zbarvuje dno pramene a kameny odtokového koryta do jasně sytě oranžové barvy. Jako by vše bylo rezavé. Návštěva Korku je opravdu estetický zážitek.
Je ovšem třeba varovat – stejně jako u Ovčí studánky, ani voda z Korku není pitná. V případě pramene Korek byla totiž naměřena přítomnost bakterií E. coli a dalších bakterií, které zřejmě prosakují do vody z kanalizace a činí ji tak potenciálně vysoce infekční. Voda z Korku je tedy vhodná na dívání a prodlévání v blízkosti, nikoli na pití. Nedoporučoval bych pro jistotu ani „mytí“ rukou a obličeje.
Na rozdíl od Ovčí studánky, kterou si adoptovala Česká pohanská společnost, se Korku zatím nikdo neujal. Pokud byste měli případně touhu to změnit a ujmout se tajuplného pramínku na okraji Prahy, více informací lze zjistit na webu Národního registru pramenů a studánek.
Pokud byste zatoužili Korek navštívit, dojeďte autobusem na stejnojmennou zastávku. Poté se vydejte do zalesněného svahu směrem na jih (jihovýchod) od silnice. Vzhledem k bahnitému terénu doporučuji pevnou obuv a kalhoty, u kterých vám nevadí, když se ten den zašpiní.
Mapa s polohou pramene Korek.
SUBJEKTIVITA STUDÁNKY
Celý Přírodní park Šárka-Lysolaje obsahuje mnohem více studánek a jiných pozoruhodných přírodních míst. Je to skutečný chrám přírody v těsné blízkosti města. Vybral jsem dvě místa, která patří mezi má obzvláště oblíbená, a zároveň se domnívám, že mohou být zajímavá i pro čtenáře.
Obě mají svou svébytnou magii, duchovní dimenzi a svébytný genius loci. Obě jsou zároveň nerozlučně a velmi zřetelně spjata s lidskou činností v krajině. Obě jsou reprezentanty vodního živlu, který je mi mimořádně blízký.
Voda je naprostým předpokladem života na Zemi. Tvoří více než polovinu objemu našich těl. Malá studánka či vodní pramínek má v sobě určitý prvek nevinnosti, ale zároveň si vydobývá své malé místečko v krajině s přesvědčivou a neústupnou samozřejmostí.
Pokud něco na studánkách shledávám obzvláště zázračným, je to především jejich schopnost vytvářet specifický prostor kolem sebe. Studánka pro mě není jen o studánce, ale i o tom, co je (nebo není) kolem ní. Bezprostředně utváří své nejbližší okolí a zároveň je vsazena do širšího rámce krajiny.
Za povšimnutí stojí i cesta, kterou k studánce musíme jít. Jde se k ní snadno, nebo to vyžaduje námahu? Kráčíme k ní převážně lidskou zástavbou, nebo divoce působící přírodou?
Neméně zajímavé je i to, jakým způsobem studánka působí na lidi. Je spjata s nějakou duchovní tradicí, nebo stojí „jen tak“, v nahé kráse své přirozenosti?
Německý ekofilozof a biolog Andreas Weber říká, že i strom má své „já“. Ale co voda? Může mít své „já“ i studánka?
Nedokážu se ubránit pocitu, že ano. Návštěva studánky pak není jen výletem, ale setkáním. Místo je naší návštěvou proměněno – a stejně tak my jsme proměněni setkáním s ním.
„Když usnou lesy hluboké
a kolem ticho jest,
tu nebesa i studánka
jsou plny zlatých hvězd.“
(Josef Václav Sládek)
ZDROJE A ODKAZY:
Národní registr pramenů a studánek: https://www.estudanky.eu/
Pražská příroda – Studánky dle katastru: https://www.praha-priroda.cz/vodni-plochy-a-potoky/studanky-dle-katastru/
Česká pohanská společnost – patronát nad Ovčí studánkou: https://pohanskaspolecnost.cz/projekty/pohane-zemi/patronat-nad-ovci-studankou/
Video Vědomé turistiky o Přírodním parku Šárka-Lysolaje, včetně pramene Korek: https://www.youtube.com/watch?v=Huj6HaexsEY
Spolek Šárecké údolí: https://www.sarecke-udoli.cz/
Hnutí Brontosaurus: https://brontosaurus.cz/
Článek byl zveřejněn v časopise Tvůrčí život 4/2025.
