Pro domorodá etnika po celém světě jsou klimatické změny už dávno něčím víc než jakousi abstraktní a futuristickou možností.
Tichá varování Země slyší ti, kdo jí rozumí
Asi před dvaceti lety jsem byla v jedné nejmenované konferenční místnosti s vysokými stropy a berberským kobercem při tom, jak se jedna z aljašských „starších“ při diskusi o změnách klimatu rozplakala. Po celé věky zde žili, ona i její společenství, žili na této půdě a existovali díky ní. Popisovala nám změny, kterých by si mnozí z nás jen stěží všimli – změny v pravidelných tazích ptáků, změny ostře kontrastující s tím, nač se pamatovali z dob ještě před dopady chemického znečištění, v jehož důsledku se například ztenčily skořápky vajec zdejších ptáků, změny, k nimž dochází od té doby, co jaro začalo přicházet dříve, což vede k tání ledu ohrožujícímu celé společenství.
Jelikož jsem sama domorodá obyvatelka Aljašky (Denaakk’e), slýchala jsem od starších podobné příběhy už dříve, ale tento okamžik se mně vryl do paměti právě kvůli obrovskému rozdílu mezi domorodým pohledem na svět a současným západním prostředím, v němž byl tento pohled sdělován. Tato „starší“ však přijela ze svého domova na národní kmenovou konferenci o managementu životního prostředí, která se konala v nevadském Renu, a to jen proto, aby se podělila o svůj příběh. Tehdy před dvaceti lety toho v boji s klimatickými změnami udělala víc, než dneska dělá většina lidí. A to i přes nesmírné množství vědeckých důkazů, které nás před klimatickými změnami varují, i navzdory požárům, tornádům a změnám teplot, které dnes zažívá skoro každý.
Nazune Menka je domorodá obyvatelka Aljašky (Denaakk’e). (Fotografie © pixabay.com.)
Všichni a všechno jsou vzájemně propojeni a jsou na sobě navzájem závislí
Pro domorodá etnika po celém světě jsou klimatické změny už dávno něčím víc než jakousi abstraktní a futuristickou možností. Už nějakou dobu jsou pro nás skutečností, která ovlivňuje sklizeň našich tradičních plodin, možnosti lovu a rybaření i možnosti žít v krajině zděděné po předcích. Mění způsob, jímž jsme žili od nepaměti. Dopady klimatických změn ukazují, jak je pohled domorodých etnik důležitý. Klimatické změny zhoršuje někdejší i současná závislost západního světa na imperiálních snahách o získávání zdrojů ve jménu kapitalismu. Ale ropy se nenapijeme a peněz nenajíme.„Starší“ z celého Želvího ostrova vyprávějí o době, kdy se celý svět bude muset vrátit k domorodým způsobům života, o době, kdy svět bude potřebovat k svému uzdravení naše způsoby žití.
Nemohu mluvit za všechny domorodce. Jako domorodá žena, která se ve svém profesním životě zabývá vědeckým výzkumem domorodých etnik a advokacií, cítím, že je mojí povinností podělit se v obecné rovině o to, co podle mého názoru může domorodý pohled nabídnout světu. Jádrem tohoto světonázoru je, že všichni a všechno jsou vzájemně propojeni a jsou na sobě navzájem závislí. Svět, jemuž někteří říkají „přirozený/přírodní“ a svět „duchovní“ od sebe nejsou odděleny. Tyto dvě entity spolu spíše nedílně koexistují. Což znamená, že každý přírodní útvar či zvíře má svou sílu/moc nazývanou mana nebo duše. Jsou s námi tedy v příbuzenském vztahu a zaslouží si respekt, péči a úctu. Mnoho domorodých společenství se ve svých jazycích označuje způsobem, který bychom mohli zhruba přeložit jako „lidé“ (Denaakk’e, Diné, Dene). My lidé jsme tedy rovněž součástí tohoto přírodního/přirozeného světa. Jakákoli síla/moc, ať už je v lidech nebo v přírodním/přirozeném světě, pramení ze samotné Země. Tak jsou vzájemné vztahy mezi lidmi, Zemí a přírodním/přirozeným světem ovládány úctou a péčí, bez nichž nelze tyto vztahy náležitě udržovat. Když v těchto vztazích vznikne jakákoliv nerovnováha, je to důsledkem nedostatečného respektu.
Každé zvíře má svou sílu/moc nazývanou mana nebo duše. (Fotografie © pixabay.com.)
Budoucnost začíná respektem: role domorodých správců země
To, že zažíváme období sucha, požáry a přírodní katastrofy, je z domorodého pohledu jen důsledek našich neuctivých činů. Snadno nahlédneme, v jak příkrém rozporu s tímto světonázorem je měnění půdy v komoditu a vyvolávání nerovnováhy podněcované dobýváním zdrojů. Co za to dáváme půdě na oplátku? Jak jí projevujeme respekt, jak udržujeme náležitý vztah? Jenom bereme a nic za to nedáváme. Roste však potřeba návratu k domorodým pohledům na svět, které začínají být opět vyzdvihovány. Kupříkladu iniciativa 30×30 plánuje do roku 2030 udělat ze třiceti procent zemské půdy a vody chráněnou oblast. Jenže jak už zdůraznilo několik organizací, tato iniciativa musí dát prostor ochraně řízené domorodými obyvateli, aby se zajistilo, že rozdělení chráněných oblastí bude spravedlivé, udržitelné, spravované na lokální úrovni a utvářené původními správci země. Domorodí obyvatelé po celém světě představují pouze 6,2 procenta populace, ale obhospodařují asi 25 procent půdy, která zahrnuje 80 procent celosvětové biodiverzity.
Ve Spojených státech se jeví možnost zřizování chráněných oblastí vedených domorodými obyvateli jako pravděpodobná poté, co byla do čela ministerstva vnitra jmenována jako první domorodá žena ministryně Debra Anne Haalandová. Paní Haalandová (z kmene Laguna Pueblo) vytvořila iniciativy na obnovu domorodých domovin, pro výzkum škod způsobených internátními školami zřídila pracovní skupinu pro klima a pracuje na odstraňování hanlivých místních názvů. Domorodá hnutí po celém světě se snaží chránit vodní zdroje před znečištěním a půdu před odlesňováním a znesvěcováním. Původní etnika z oblastí od Standing Rock přes Oak Flat po Mauna Kea usilují o návrat k náležitému vztahu se zemí. Nejde jen o hnutí týkající se momentální situace, nýbrž o celkovou nápravu vedoucí k obnově péče, která existovala po celá pokolení.
Požadavky domorodých etnik jsou jednoduché, ale odpověď na ně je složitá:
Nechte nás pečovat o půdu. Umožněte nám nápravu vztahů. Podporujte nás v těchto snahách. Vraťte nám ukradenou půdu, předky, jazyky i naše děti, abychom mohli uzdravit sebe samé i zemi. Nemusíme pořád dál dobývat, brát, odstraňovat, prodávat, bažit, vlastnit, profitovat a ničit. Může to být i jinak, stačí naslouchat minulosti a umožnit jí, aby nás vedla do budoucnosti.
„Enaa baasee“ (velké díky) za to, že jste si našli chvíli pro čtení, iniciativu a sdílení.
Přeložila Ruth Jochanan Weiniger.
Text byl uveřejněn v časopise Tvůrčí život 2023/03.
