Oceány pokrývají většinu povrchu naší planety a ukrývají svět, jehož fungování stále ještě zcela nerozumíme. K jeho pozoruhodným obyvatelům patří velryby a delfíni. Tito inteligentní a společensky žijící živočichové jsou nejen fascinující součástí mořského života, ale mají také důležitou úlohu v oceánském ekosystému. Přesto je člověk po staletí loví a jejich lov spojený s krutostí v některých částech světa pokračuje dodnes.
Otázka ochrany velryb a delfínů přitom nesouvisí pouze se zachováním jednotlivých živočišných druhů. Dotýká se také našeho vztahu k přírodě, kulturních tradic, způsobů obživy i odpovědnosti, kterou jako lidé neseme za život kolem nás.
Právě na tyto souvislosti upozorňuje nová Česká akademická iniciativa za záchranu delfínů a velryb, která vznikla na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Jejím cílem je otevřít veřejnou diskusi o lovu kytovců a podpořit jejich důslednější ochranu. Iniciativa upozorňuje především na utrpení zvířat při lovu, úbytek jejich populací a význam, který mají pro zachování rovnováhy oceánského ekosystému.
Tuto iniciativu odstartovala skupina učitelů a studentů z Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, následně ji jednomyslně podpořil Akademický senát. (Foto © Česká akademická iniciativa za záchranu delfínů a velryb.)
Když se tradice střetává s otázkou utrpení
Velryby a delfíni jsou dodnes loveni v různých částech světa. Patří mezi ně například Japonsko, Norsko, Island, Grónsko, Faerské ostrovy nebo některé oblasti Aljašky. Důvody lovu se přitom liší. Někde jde o komerční činnost, jinde o tradiční způsob získávání potravy, který je součástí života místních komunit po celé generace.
Jedním z nejdiskutovanějších příkladů jsou Faerské ostrovy, kde se každoročně konají tradiční lovy označované jako grindadráp. Při nich jsou skupiny kulohlavců, případně dalších druhů delfínů, zaháněny do mělkých pobřežních vod a následně usmrcovány. Právě způsob, jakým lov probíhá, vyvolává dlouhodobou kritiku organizací na ochranu zvířat. Mezinárodní organizace Sea Shepherd (https://www.seashepherdglobal.org/latest-news/faroes-grind-leynar/), která se věnuje ochraně mořského prostředí, například v červnu 2025 zdokumentovala na Faerských ostrovech lov, při němž zahynulo 247 kulohlavců. Podle jejích zjištění byly mezi ulovenými zvířaty také březí samice a mláďata.
Faerské ostrovy, kde se každoročně konají tradiční lovy označované jako grindadráp. (Foto © Česká akademická iniciativa za záchranu delfínů a velryb.)
Další rozsáhlý lov se uskutečnil 27. května 2026, kdy během jediného dne zahynulo více než 700 kulohlavců a dalších delfínů. Pozorovatelé upozornili mimo jiné na případy, kdy se zvířata nepodařilo usmrtit okamžitě a jejich utrpení se prodlužovalo. Tyto případy jednání lidí se zvířaty vyvolávají alarmující potřebu řešení, protože tradice spojená s krutostí nemůže být považována za oprávněnou a uznávanou. Praktiky, kdy lodě najíždějí do zvířat, která poté umírají velice dlouho, a další těžko snesitelné skutečnosti, jež musí tato zvířata podstupovat, nelze jednoduše odbýt odkazem na tradici ani kulturní odlišnosti. Jakou hodnotu má zachování historických zvyků ve chvíli, kdy jsou spojeny s utrpením živých tvorů?
Mezi tradicí a hledáním nových cest
Při hledání odpovědí je důležité vnímat také životní podmínky lidí v oblastech, kde lov velryb představuje tradiční zdroj obživy. V odlehlých částech Grónska, Aljašky nebo severního Ruska je pro některé domorodé komunity získávání potravy z přírodních zdrojů stále důležitou součástí každodenního života. Možnosti obživy zde mohou být omezené a dostupnost potravin či dalších základních potřeb komplikovaná.
Otázka ochrany kytovců se tak v těchto oblastech dotýká i sociálních a ekonomických podmínek místních obyvatel. Pokud má docházet ke změnám tradičních způsobů obživy, je důležité, aby byly spojeny s hledáním dostupných a dlouhodobě udržitelných alternativ.
Poněkud jiná situace panuje v oblastech, kde lov představuje především kulturní tradici nebo komerční činnost. Zde narážíme na vysloveně neetický postoj států k mořským kytovcům. Jde o Norsko, Island, Japonsko a Faerské ostrovy. Jedná se o země s vysokou životní úrovní, které jsou nezávislé na velrybách a delfínech coby potravě a loví je čistě z komerčních důvodů, podporovaných svým postojem, že jde o tradice. Lovy ze strany Norska probíhají velmi krutě, velryby umírají dlouho a mezi ulovenými jedinci je více než polovina březích samic (https://oceanographicmagazine.com/news/report-uses-norways-official-data-to-expose-humane-whaling-claims/).
Tutéž otřesnou skutečnost potvrzují i další zdroje popisující lovy ze strany Islandu, které šokovaly i samotné Islanďany, poté co bylo zveřejněno, kolik březích samic umírá nepřijatelně dlouho. Také zde se nabízí otázka, zda by se vztah člověka k velrybám a delfínům nemohl postupně proměňovat.
Jednou z možností je například rozvoj ohleduplného turismu zaměřeného na pozorování těchto živočichů v jejich přirozeném prostředí. Setkání s živými velrybami a delfíny může být pro návštěvníky mimořádným zážitkem a současně může přispívat k poznávání a ochraně mořského života. Ohleduplný turismus je také zdrojem příjmů pro přímořské státy s výskytem velryb.
Věda jako zástupný důvod
Samostatnou kapitolu v historii lovu velryb představuje Japonsko. To po řadu let provozovalo lov, který deklarovalo jako určený pro vědecké účely. Výzkum zahrnoval například zjišťování věku zvířat, analýzu složení jejich potravy nebo sledování jejich reprodukčních schopností. Na japonských „vědeckých“ lodích však ulovené velryby porcovali a maso prodávali do japonských restaurací. Část vědecké veřejnosti však dlouhodobě upozorňovala na možnost získávat některé z těchto údajů také metodami, které nevyžadují usmrcení zvířete. Patří mezi ně například odběr malého vzorku kůže, pozorování živých jedinců nebo analýza jejich trusu.
Je tedy otázkou, zda lze takovýto vědecký výzkum vůbec nazývat výzkumem, protože byl ve skutečnosti zástupným důvodem pro komerční lov velryb a velrybí maso získané při těchto lovech bylo využíváno také ke konzumaci. V roce 2019 vystoupilo Japonsko z Mezinárodní velrybářské komise a obnovilo komerční lov. Oficiálně se ke komerčnímu lovu přiznalo a přihlásilo ve svých územních vodách a výlučné ekonomické zóně.
Skupiny kulohlavců, případně dalších druhů delfínů, jsou zaháněny do mělkých pobřežních vod a následně usmrcovány. (Foto © pixabay.com)
Velryby jako důležitá součást života oceánů
Ochrana velryb a delfínů však není pouze otázkou etiky. Tito živočichové mají důležitou úlohu v oceánském ekosystému a jejich význam tak přesahuje samotné zachování jednotlivých druhů. Velryby například přispívají k růstu mořského fytoplanktonu, tedy drobných organismů, které tvoří základ mnoha mořských potravních řetězců. Jeho růst podporují živiny obsažené ve velrybím trusu a tím je také nepřímo ovlivněna dostupnost potravy pro další mořské živočichy. Při svých dlouhých cestách oceány navíc velryby pomáhají přenášet živiny mezi různými oblastmi a vrstvami mořské vody.
Fytoplankton má zároveň významnou úlohu v koloběhu uhlíku. Při fotosyntéze pohlcuje oxid uhličitý a podílí se tak na jeho přirozeném odstraňování z atmosféry. Také samotná těla velryb představují zásobárnu uhlíku. Když velryba uhyne a její tělo klesne na mořské dno, část uhlíku v něm obsaženého může zůstat dlouhodobě uložená v hlubokomořském prostředí. Pozůstatky velryb se navíc stávají zdrojem potravy pro řadu dalších organismů. Velryby tak nejsou pouze obyvateli oceánu, ale také důležitými účastníky procesů, které pomáhají udržovat jeho přirozenou rovnováhu. Kytovci jsou tak nazýváni „inženýry oceánů“.
Jaký vztah chceme mít k ostatním živým tvorům?
Příběh velryb a delfínů nám připomíná, jak úzce jsou jednotlivé podoby života na Zemi propojené. To, co se odehrává hluboko pod mořskou hladinou, může mít souvislost i s prostředím, ve kterém žijeme my sami. Zároveň nás vede k zamyšlení nad tím, jak přistupujeme k ostatním živým tvorům. Nakolik jsme schopni vnímat jejich život jako hodnotu samu o sobě? A do jaké míry jsme ochotni přehodnocovat své zvyky a tradice, pokud zjišťujeme, že mohou být spojeny s utrpením nebo narušováním přírodní rovnováhy? Odpovědi na tyto otázky nemusí být jednoduché. Právě otevřená diskuse, která bere v úvahu vědecké poznatky, životní podmínky lidí i potřeby ostatních živočichů, však může být důležitým krokem k hledání ohleduplnějšího vztahu k přírodě.
Příležitost pomoci zastavit utrpení spojené s tradičním lovem velryb a delfínů nabízí Česká akademická iniciativa Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci ve formě výzvy, k níž je možné se přidat podpisem na tomto odkazu: dolphin-whale.initiative.upol.cz.
Cílem iniciativy je přispět k důslednější ochraně kytovců a otevřít tuto problematiku také na evropské úrovni.
